Slyšeli jste už o kdouloni? Údajně pochází ze severní Persie, kde se ještě dnes vyskytuje jako divoce rostoucí strom vysoký maximálně 8-12 metrů. Dnes ovšem kdouloň roste ve všech klimaticky vhodných oblastech. Má poměrně krátký kmen a rozložitou korunu. V květnu vykvétá kvítky podobnými jabloni, listy jsou tmavě zelené, vejčité a tuhé. Žluté hruškovité nebo kulovité plody nazýváme kdoule, jsou na omak tvrdé a krásně voní. Proto se používaly k provonění šatníků nebo jako dekorace.
Zajímavosti
Kdoule je symbolem lásky a také je ceněna její zásluha o dobré prokrvení a zvyšování životní síly. Zlaté jablko, které Paris věnoval Afroditě, byla patrně kdoule. V Řecku sloužila kdoule tradičně jako svatební dar a otec nevěsty podle zvyku zasadil v zahradě novomanželů kdoulový stromek.
Léčivé účinky
K léčení se používají plody, které se sklízejí v říjnu až listopadu podle oblasti pěstování. Užitečnými látkami jsou především vitamín C, třísloviny, sliz, pektin, amygdalin, železo, fosfor, vápník, ale i další látky. Již věhlasný léčitel Hippokrates, žijící ve starověkém Řecku, a jehož přísahu lékaři dodnes skládají, označil kdouli za užitečné ovoce.
Zejména díky vitamínům a minerálním látkám je považována za posilující prostředek proti nemocem z nachlazení v rekonvalescenci. Farmaceutický průmysl vyrábí z kdoulové šťávy železitou tinkturu používanou při chudokrevnosti. Na zanícené sliznice je dobrý kdoulový sliz, který se připraví z jednoho dílu jader zalitého osmi díly vody. Po pořádném protřepání se pak směs nechá ustát, až voda zeslizovatí, jádra se přecedí a sliz se používá zevně na drobná poranění, záněty, spáleniny či popraskané rty.
Vnitřně pomáhá při zánětech v krku, žaludku, střevech, při bronchitidě a kašli. Kdoulová šťáva je dobrá na snížení horečky, onemocnění ledvin a močového měchýře. Vařené a pečené kdoule jsou doporučovány lidem trpícím dnou, nebo také při nadměrném slinění, neboť tyto plody vysušují.
