Vytrvalá bylina s válcovitým, trochu uzlinatým a šikmo uloženým oddenkem. Lodyha 20-80 cm vysoká, slabě chlupatá až lysá, přímá, jednoduchá nebo nahoře rozvětvená v několik málo rovněž vzpřímených a jedním úborem ukončených větví. Listy přízemní kopist’ovité až obvejčitě kopinaté, k dolejšku klínovitě v řapík zúžené, na okraji hrubě vroubkovaně až peřenoklané. Lodyžní listy střídavé, poměrně řídké, dolní zúženým spodkem a hořejší zaokrouhlenou bází přisedající. Lodyha, je-li jednoduchá, je ukončena jen jedním úborem, je-li rozvětvená, nese každá větev jeden úbor, který je poměrně veliký, dlouze stopkatý a měří 3-6 cm v průměru. Naspodu je opatřen polokruhovitým zákrovem, složeným ze střechovitě uspořádaných listenů, jež jsou podlouhlé a světle až černohnědě lemované. Lůžko úboru je dosti ploché, bez plevek.
Kvítky v terči jsou zlatožluté, oboupohlavné, pravidelně pěticípé. Okrajové kvítky jsou nápadně jazykovité, čistě bílé, samičí o 1 až 2 cm delší než zákrov. Ze spodního semeníku se vyvinuje po oplodnění žebernatá nažka, trochu čihovitého tvaru, a okrajové nažky mají někdy šikmý lem.
Na lukách a na jiných travnatých místech z nížiny až do horského pásma velmi rozšířená rostlina, která je dosti měnlivá, a proto ji botanikové rozdělují v několik odrůd či poddruhů. Roste v celé Evropě a na východ v Sibiři až k Altaji. Ačkoliv je to krásná rostlina, která je ozdobou každé louky, na níž roste ve větším množství, není hospodářům zvlášť vítána. Není totiž dobrou luční rostlinou. V zahradách se pěstuií některé velkokvěté odrůdy. Největší mají úbory až 16 cm v průměru, a to buď uprostřed s terčem žlutých kvítků a s okrajovými bílými květy jazykovitými, nebo všechny květy v úboru jsou změněny v květy jazykovité, takže potom úbor je „plný“.
Zdroj: A.Pilát, O.Ušák
