Tuto otázku si klade zachránce zejména při ošetřování těžce raněného. Zachránce je v rozpacích a často ošetřuje nejdříve bezvýznamná poranění – oděrky nebo malá krvácení, která si nezaslouží takovou pozornost.
Postup při ošetření
Při několikanásobném poranění platí pro poskytování první pomoci zásada:
Především ošetřit taková poranění, jejichž následky bezprostředně ohrožují život člověka nebo vedou ke vzniku šoku. Jde zejména o tepenné krvácení, dušení, otevřené zlomeniny, úrazy mozku a páteře. Až po ošetření těchto poranění mají být ošetřeny ostatní rány, zlomeniny a menší krvácení.
Hlavní zásady
Při poskytování první pomoci těžce raněným při dopravních nehodách, při dušení, když raněný nedýchá a nebije mu srdce, musíme ihned začít s kříšením. Často se však stává, že zachránce nejdříve ošetřuje rány a hledá prostředky k rychlému odvozu do nemocnice, místo aby se přesvědčil, zda raněný vůbec dýchá a není-li zástava srdeční činnosti.
Raněný je zpravidla schopen odsunu teprve tehdy, když po úspěšném kříšení dýchá už sám. Nepodaří-li se však obnovit dýchání, musí se v kříšení pokračovat i během odvozu. Nemělo-li kříšení úspěch a objevují se již jisté známky smrti, vždy je třeba vyčkat příchodu lékaře, který zjistí, je-li raněný už doopravdy mrtev.
Při převozu musí být raněný uložen ve správné poloze. je-li raněný v bezvědomí nebo v šoku, nesnažme se ho posadit na sedadlo auta nebo jiného dopravního prostředku. Jediná správná poloha je vleže – tzv. ustálená poloha. Připouští-li už stav nemocného, abychom přerušili kříšení, zavoláme zdravotní pohotovostní službu (pokud tak neučinil někdo z přítomných už dříve). Lékař nebo zdravotní sestra dají příslušné pokyny, popřípadě pošlou sanitní vůz k odsunu raněného do nemocnice. Často přijede se sanitním vozem i lékař.
Doprava raněného
K dopravě raněného se hodí osobní auto, traktor s vlekem, popřípadě i koňský potah. Nezáleží tak na druhu dopravního prostředku, jako na rychlosti a šetrnosti převozu raněného k odbornému ošetření, se zabezpečením pohodlí a správné polohy raněného.
Důležité připomínky
Při ošetřování raněného je nutno počítat i s tím, že někteří přecitlivělí lidé, i když mají sebelepší snahu pomoci, nesnášejí pohled na krev nebo raněné údy. To vyvolává u nich silné duševní pohnutí a omdlévají. S takovými lidmi nelze při záchraně raněného počítat.
Nakonec o tom nejdůležitějším – o správném, lidském a hlavně povzbuzujícím přístupu zachránce k raněnému a k jeho příbuzným. Vážné zranění příbuzného působí otřesně na jeho nejbližší, kteří se mnohdy nezdrží výkřiků nebo jiných projevů hrůzy a žalu, což působí drtivě na raněného a vzbuzuje v něm pocit strachu z možných smrtelných následků úrazu.
Zachránce musí umět nejen správně poskytnout první pomoc raněnému, ale zároveň ho i povzbudit, potěšit a přesvědčit o jistotě záchrany jeho života. V přesvědčování raněného musí pokračovat i tehdy, jde-li už jasně o smrtelný úraz. Právě tak musí zachránce uklidnit i příbuzné a upevnit v nich víru v záchranu života jejich blízkého.
Uklidňující slovo, pohled, vzbuzení naděje na záchranu, to jsou nejdůležitější prvky psychického působení na raněného ze strany zachránce při poskytování první pomoci. Je to v podstatě též první pomoc, která působí k uklidnění raněného, ke vzbuzení víry ve vyléčení, k pocitu důvěry v zachránce a v samotný zákrok první pomoci. Uklidněný raněný potom už s důvěrou přijímá též pozdější odborné zákroky lékaře.
