Sedmikráska patří mezi nejhezčí vítače jara, na kterých si můžeme skvěle pochutnat i za syrova. Zatímco v některých lokalitách tvoří krásné bílé koberce, jinde ji vidíme zřídka. Je to malá, vytrvalá bylina, 4-15 cm vysoká, lysá nebo chlupatá, s krátkým, válcovitým a šikmým oddenkem, tvořicím trsy. Všecky listy jsou přízemní a skládají dosti bohatou růžici. Jsou podlouhle obvejčité až kopist’ovité, vpředu zaokrouhlené a k dolejšku klínovitě zúžené v dosti široký řapík, na okraji oddáleně vroubkovaně, s jedním nervem, krátce chlupaté až lysé. Krátce a přitiskle chlupatý stvol nese jeden úbor, měřící v průměru 16-30 mm. Lůžko úboru je duté a kuželovité, na povrchu jamkaté, bez plenek.
Bylinné pýřité listeny tvoří vně úboru dvouřadý zákrov. Terč úboru (žlutý střed) měří 4-5 mm v průměru a nese četné žluté, oboupohlavé kvítky, které mají pěticípou, rourkovitě zvonkovitou korunu, pět tyčinek a spodní semeník s dlouhou čnělkou. Okrajové kvítky úboru jsou samičí a mají jazykovitou, 8-12 mm dlouhou, bílou, na konci často narůžovělou korunu. Ze spodního semeníku obojích kvítků vyvinují se za plodu nažky, jež jsou lysé a bez chmýru. Kvete od března do listopadu, a je-li mírná zima, dokonce po celou zimu a někdy i pod sněhem. Za vlhkého počasí a v noci se úbory zavírají a to tak, že se zákrovní listeny a jazykové květy okrajové zdvíhají vzhůru a přikládají k sobě. Během dne se otáčejí úbory ke slunci a celý úbor se pomalu pohybuje od východu k západu.
Roste velice hojně na lukách a na jiných travnatých místech z nížiny až vysoko do hor. V zahradách se často pěstují statnější odrůdy pro ozdobu, z nichž mnohé mají všecky kvítky v úboru jazykovité, a to buď bílé, růžové, nebo až dosti tmavě červené. Dříve se chudobky používalo v lidovém lékařství.
Zdroj: A. Pilát
