Popáleniny vznikají účinkem vysoké teploty plamene, horkých a hořících tekutin a žhavých předmětů. Může je způsobit i sluneční záření, horské slunce nebo ionizační záření. Ač jsou spáleniny v podstatě poraněním kůže a podkoží, přece jejich následky postihují celé tělo.

Popáleniny označujeme stupni, a to:

zčervenání a otok kůže,

II° puchýře naplněné žlutavou tekutinou,

III° příškvary – místní odúmrt’ tkáně,

IV° zuhelnatění.

Větší popáleniny vyvolávají šok. Na popálených místech vznikají jedovaté rozpadové látky, které pronikají do krve a zaplavují celé tělo. Na popálené plochy se dostávají bakterie a vzniká hnisání. Krev ztrácí plazmu, zahušťuje se a nemůže dostatečně plnit své hlavní poslání – roznášení kyslíku. Při ll. stupni popálení, je-li postižena více než polovina povrchu těla, hrozí smrt.

První pomoc

Popáleného je nutno především odsunout z dosahu pálícího zdroje a paku hasit hořící části oděvu plachtou, přikrývkou, kabátem nebo vodou.

Ošetření popálenin vyžaduje čistotu. Podle možnosti má zachránce i popálený mít ústa a nos překryty mulem nebo aspoň čistým kapesníkem nebo šátkem, aby při hovoru a dýchání bakterie z úst a nosu neinfikovaly popálená místa, která jsou vůči tomuto nebezpečí zvlášť citlivá.

Popáleného místa se nesmíme dotýkat rukama, puchýře nepropichujeme. Přiškvařený oděv se neodtrhává. Popáleninu překryjeme čistým (sterilním) mulem. Je-li popálenina rozsáhlá, lze k jejímu překrytí použít čisté vyžehlené prostěradlo. Na popálení končetiny je nejlépe použít sterilní celofánové obálky z pohotovostního vybavení, v krajním případě čistý kapesník.

Popáleného máme přikrýt pokrývkou, dbáme však, aby mu nebylo horko. Podáme větší množství tekutin – čaj, minerální vodu a zajistíme rychlý transport do nemocnice. Nesmíme zapomenout na protišoková opatření.

Na popáleninu nedáváme žádnou mast ani zásyp.

Zdroj: J. Junas, PAPP