Vytrvalá bylina vyhánějící z výběžkatého, šupinatého oddenku na jaře (v březnu a dubnu) přímé, nevětvené, šupinami porostlé květní lodyhy, zakončené jedním úborem žlutých kvítků. Tyto lodyhy jsou v době květu 10-15 cm dlouhé a plstnaté, později se prodlužují až na 30 cm. Na bezplevném lůžku, chráněny jednořadým zákrovem, sedí drobné kvítky dvojího druhu, a to v terči 30 až 40 kvítků zdánlivě oboupohlavných, které však fungují jen jako květy samčí, neboť jejich blizna je zakrnělá. Na obvodu nalézáme velmi početné květy pestíkové (samičí) s korunou úzce jazykovitou, které po oplodnění pylem kvítků v terči (buď z jiného úboru, nebo i z téhož) uzrávají v plody. Jsou to nažky, opatřené bílým chmýrem, který je jednořadý, složený z jednoduchých paprsků. Teprve po odkvětu z jiných pupenů na oddenku vyrůstají listy, jež jsou řapíkaté a srdčitě okrouhlé, na okraji zubaté, 20-30 cm v průměru, porostlé na spodní straně vrstvičkou plsti, jež později částečně olysává.
Roste hojně na jílovitých půdách, hlavně na vlhčích místech, na pasekách, na březích potoků, v příkopech, u cest a na vlhkých jílovitých polích, a to skoro v celé Evropě, v západní a severní Asii a v pohořích severní Afriky. V Severní Americe roste jen zplaněle. V některých krajinách je tato rostlina obtížným plevelem. Koření velmi hluboko, průměrně 60-80 cm, někdy dokonce sahají její kořeny až do hloubky 250 cm. Květy se zakládají již před příchodem zimy a rozkvétají brzo na jaře. Jedna hlávka obsahuje asi 130 semen. Semena klíčí velice rychle (ve dvou dnech na 100 %). Květů a listů se používá v lidovém lékařství hlavně proti kašli. Z listů se připravuje také náhražka tabáku, a to tak, že natrhané listy se usuší (ne docela), nakladou ve vrstvu a zatíží. Když po určité době prokvasí, dosuší se navlečené na provazech.
Zdroj: A.Pilát, O.Ušák
