Lidový název je mejlí, omelí.

Poloparizitické keříčky se vyskytují v korunách stromů, kde vytvářejí kulovité trsy. Své kořeny mají v kůře větví částečně jim výživu dodávají i vlastní zelené lístky. Jmelí nalezneme nejčastěji na borovici, jedli, smrku nebo v akátu.

Léčivé části a jejich využití

Pro léčebné účely se sbírají vrcholky větviček spolu s plody a to v měsících listopad až únor. Jejich sběr však není jednoduchý, neboť je k němu potřeba fyzická zdatnost a obratnost. Z korun stromů je potřeba ulamovat celé keříky, z nichž se pak vybírají vhodné části.

Jmelí měly ve velké vážnosti starogermánské a některé druidské kmeny. Ve starověku pak bylo jmelí zasvěcené bohyni lásku a kdo nosil jeho větvičku na krku, chránila ho před zlými duchy a strašidly.

Ve větvičkách i listech se nacházejí alkaloidy, saponiny a třísloviny.

Využití v lidovém léčitelství:

Jmelí se používá jako prostředek močopudný, proti křečím a ke snížení krevního tlaku.

Čaj

Připravíme si 2 lžičky řezané sušené drogy, které přelijeme 1/4 litrem horké vody, necháme pařit 20 minut. Čaj pijeme vlažný po doušcích a to ráno a večer 1 šálek, ale pouze se souhlasem lékaře.