Jak se pěstovalo před 100 lety: Tuřín či dumlík

Tuřín či dumlík (Brassica napus rapifera) je nejbližším příbuzným vodnice, od níž liší se daleko větším, více podlouhlým, žlutohnědým kořenem. Jest to zelenina více polní než zahradní, která nejlépe prospívá v půdě více vazké, byt i nebyla, příliš výživná.

Podmínkou je, že musí být půda vápenitá, aspoň na 1 m hluboká a na 75 cm propracovaná. Teplá poloha je rovněž podmínkou. V půdě lehké je výsledek pěstění pochybný: kde nedostává se půdě vápna, tam tratí tuřín na hodnotě: v stínu daří se chrást na úkor kořenů. Výsev nemá se nikdy před 15. květnem prováděti, dříve seté rostliny vybíhají rády do květu a dřevnatí. — Mladé rostliny, když trochu nesílily, rozsazují se na vzdálenost 45-50 cm na dobře vy-hnojený pozemek. Při sázení zkrátí se kořínek i listy. Během léta se pozemek čistí a zem se kol sazenic, zhrůbkuje, čímž ze země vynikající kořen nabývá jemností. Když pak nastanou mrazy, kořeny se vytahají, listí i vedlejší kořeny se odstraní a řípovitý kořen se do sklepa nebo do jam jako brambory uloží. Pozdní sadby nedávají tak velikých kořenů, tyto jsou ale daleko chutnější než ony přerostlé.

Z původního znění Katechismu zelinářství z přelomu 19./20. století, z dob Františka Ferdinanda d’Este

Barbora Brodacká

Mezi mé koníčky patří zdravé vaření a sport. Ráda žiji zdravě a o svoje zkušenosti a znalosti se s vámi dělím na tomto webu. Snad vám moje články pomohou a dozvíte se něco nového! :-)

Líbil se vám tento článek? Dejte mu 5 hvězdiček. :)

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna a nebude uložena do žádné databáze. Vyžadované informace jsou označeny *.