S marakujou se dnes můžete setkat i v českých supermarketech. Marakuja, tedy mučenka jedlá (Passiflora edulis), je popínavým teplomilným druhem ovoce. Hojně je pěstována v severozápadní části Jižní Ameriky, ale také v Indii, na Novém Zélandu, v Brazílii, Austrálii a mnoha dalších místech po celém světě. Jedná se o poměrně rozšířeným druh ovoce, který vyniká svou lahodnou chutí.
Plody
Plody marakuji mají typicky kulatý tvar. Ve zralém stavu mohou mít barvu žlutou či tmavě fialovou, záleží na dané odrůdě. Uvnitř plodu se nachází semínka se šťavnatými obaly. Chuť marakuji je velmi exotická, osvěžující a semínka v ústech dokonale křupou. Marakuja je hojně pěstována především pro výrobu džusu. Díky rozšíření marakuji po celém světě získala na desítky různých názvů, viz chinola, calla, parcha, gulupa, passion fruit atd. Na obrázku můžete vidět krásný květ marakuji.
Dva druhy
Setkat se můžete se dvěma barevnými druhy marakuji. Prvním z nich je žlutá odrůda, která je označována též jako zlatá marakuja. Ta může dosáhnout až velikosti grapefruitu. Její povrch je hladký a lesklý, slupka jemná. Druhým druhem je tmavě fialová odrůda, která je svou velikostí menší než citron a jejíž slupka je suchá a svraštěná. Fialová odrůda marakuji je překvapivě lehká.
Použití
Marakuja je konzumována čerstvá, ale připravují se z ní džemy, džusy či se konzervuje. Hodí se do salátů, při přípravě dezertů či osvěžujících limonád. V každé zemi konzumují marakuju trochu odlišně. V Brazílii z ní vytváří chutnou pěnu, v Indonésii z ní připravují hustý sirup, v Izraeli se marakuja přidává do ledové tříště. Skvěle chutná i samotná či v kombinaci s dalším ovocem.
Zdravotní přínos
Marakuja je velmi bohatá na obsah železa, ale i na obsah hořčíku, vápníku, fosforu a draslíku. Nechybí ani vitamin A, B2, B6, E či kyselina listová. Marakuja je tedy vhodná zvláště pro osoby trpící anémií (chudokrevností).
POZOR: Fialová odrůda marakuji může být mírně jedovatá díky stopám kyanogenního glykosidu ve slupce. Fialová slupka se nekonzumuje, jedli byste ji také jen stěží. Po tepelné úpravě (například při vaření džemů) se však molekuly kyanidu zničí.
