Vyhání časně zjara – v únoru a březnu, a je-li zima dlouhá, až v dubnu – z podzemní cibule, jež je zaobalena v hnědých šupinách, dva čárkovité, sivozelené, na konci tupé, 4-10 mm široké a asi 10 cm dlouhé listy a přímý stvol, na jehož konci v paždí zelenavého a bíle lemovaného listenu vyrůstá na tenké stopce jeden nicí květ. Je složen ze 3 vnějších lístků okvětních, jež jsou sklenuté a bílé, a ze 3 vnitřních lístků okvětních, jež jsou o polovinu kratší, přímé, na konci srdčité vykrojené a zelenou skvrnou ozdobené. Šest tyčinek má kopinaté nitky a žluté prašníky. Semeník, složený ze tří plodolistů, uzrává v trojpouzdrou tobolku, obsahující semena opatřená přívěskem. Semena roznášejí také mravenci, neboť rohovitý přívěsek na nich rádi ožírají. Pomáhají tak rostlinu rozšiřovat.
Roste v lužních lesích, v křovinách, řidčeji a druhotně na loukách, z roviny až do podhoří. Dnes je však u nás mnohem vzácnější než dříve, protože stálým trháním květů pro trh byla na mnoha místech vyhubena. Je rozšířena skoro v celé Evropě (kromě nejsevernějších krajů) od Pyrenejí až po řeku Don, dále na Krymu, na Kavkaze a také v Malé Asii. Na mnoha místech byla, hlavně v západní Evropě, vysázena uměle, neboť je to oblíbená časně jarní rostlina, která se také všeobecně pěstuje v zahradách.
Zdroj: A.Pilát, O.Ušák
