Ústrojí našeho těla potřebují pro svou činnost kyslík, který tělo získává dýcháním. Díky srdci a cévám rozvádí krev kyslík do celého těla, ke všem ústrojím. Ustane-li následkem úrazu dýchání a srdce se zastaví, chybí tělu kyslík a tím mu hrozí smrt. Záchranou je první pomoc kříšením. Kříšení obsahuje v podstatě dvě složky – zákrok k obnovení dýchání, tzv. umělé dýchání, a zákrok k obnovení činnosti srdeční, tzv. masáž srdce.
Umělé dýchání
Podstatou umělého dýchání je umělé vpravení vzduchu do plic. Jestliže raněný nedýchá nebo dýchá nepravidelně a nedostatečně, provádí se vždy umělé dýchání. Základní podmínkou úspěšného umělého dýchání je volná průchodnost dýchacích cest a čerstvý vzduch. Není-li jiná možnost, lze umělé dýchání provádět i v místnosti. Dosavadní způsoby umělého dýchání – stlačováním a uvolňováním hrudníku – se ukázaly nedostatečnými. Při nich se do plic dostává jedním zásahem nejvýše půl litru vzduchu, což nestačí. Nejúčinnější je způsob z plic do plic, při kterém se do plic postiženého dopravuje až půl druhého litru vzduchu, což je objem jednoho hlubšího vdechu.
Raněného uložíme v poloze náznak. Zachránce stojí z pravé strany raněného a svou pravou rukou podloženou pod jeho šíji mu nazvedne krk. Tím dostane hlavu raněného do záklonu a uvolní tak jeho dýchací cesty. které bez záklonu ucpává zapadlý jazyk. Potom zachránce hranou své levé ruky zatlačí na čelo raněného, což též napomůže k udržení hlavy v záklonu, a palcem a ukazovákem levé ruky stiskne zároveň raněnému nosní dírky.
Pravou ruku si pak uvolní zpod šije raněného a mírně mu jí stlačí bradu, čímž mu pootevře ústa. Potom se nadýchne a celý svůj výdech vdechne do úst raněného. Přívod vzduchu do plic se projeví nadzdvižením hrudníku raněného. Umělé dýchání je možno provádět i z úst do nosu. Základní poloha je stejná jako při metodě z úst do úst, je však třeba zavřít ústa raněného. Krvácí-li raněný z nosu, nelze tento způsob uplatnit. U malých dětí je možno provádět umělé dýchání vdechováním zároveň do nosu i úst, je nutno dýchat rytmicky – 16krát za minutu.
Umělým dýcháním z úst do úst je možno obnovit dýchání raněného už během několika minut. Tento Způsob dýchání je výhodný zejména u zlomenin žeber, kdy umělé dýchání stlačováním hrudníku je nebezpečné. Je-li poraněný obličej a není možno provádět dýchání z plic do plic, je třeba použít metody stlačování hrudníku skládáním horních končetin raněného na hrudník a jejich natahováním. Postižený při tom leží naznak s podloženými lopatkami a s hlavou mírně v záklonu.
Masáž srdce
Samotné umělé dýchání často nestačí k záchraně života. Zachránce totiž nesmí zapomenout ani na srdce a tep, což jsou nejdůležitější ukazatele činnosti těla a projevů života. Srdce se zastavuje následkem přímého úderu na krajinu srdeční, při utopení, zadušení, otravách plyny, při zasažení elektrickým proudem, při útlumu řídícího ústrojí krevního oběhu v prodloužené míše, při některých srdečních chorobách, zejména při infarktu, srdeční mrtvici, i při dlouhodobém nedostatečném dýchání. Činnost srdce ustává při úžehu, vykrvácení, popálení a zmrznutí.
Tím, že se zastaví srdce, ustává krevní oběh a dochází ke klinické smrti, jedinou možností záchrany je masáž srdce. Srdce pracuje tak, že se stahuje a rozpíná. Když přestane pracovat, je nutno uměle vyvolat stažení a rozepnutí srdce. Dělá se to tak, že pravidelně 60 krát až 80 krát za minutu stlačíme postiženému, který leží na tvrdé podložce – na zemi, na stole – hrudní kost v její dolní polovině. Tlačíme vnitřní stranou zápěstí jedné ruky, nejlépe levé, na níž je položena pravá ruka.
V hrudníku, zhruba pod dolní částí hrudní kosti, je srdce, na které se působí tlakem rukou zvenčí. Tímto tlakem, přenášeným hrudní kostí, stlačujeme srdce mezi hrudní kostí a páteří. Tlačit musíme takovou silou, aby hrudní kost poklesla o pět až šest centimetrů. Tímto tlakem vyvoláme umělé stažení a uvolněním tlaku opět rozepnutí srdce. V podstatě tedy uměle vyvoláváme srdeční činnost a srdce se po chvíli samo rozběhne. Masáž srdce je účinná ve spojení s umělým dýcháním, protože zástava srdeční činnosti znamená samozřejmě také zástavu dýchání. Je-li zachránce bez pomocníka, musí sám provádět masáž srdce a zároveň i umělé dýchání. Na 15 stlačení hrudníku se provedou 3 vdechy. Masáž srdce je choulostivý zásah a má se dělat opravdu jen v nejnutnějších případech a co nejodborněji.
