Otřes mozku je úrazové poškození tkání a činnosti mozku, které vzniká při pádech na hlavu z výšky, při úderech nebo nárazech. I když většinou kosti lebky, které chrání mozek, zůstanou neporušeny, sám mozek bývá následky úrazu postižen. Nastanou v něm drobná krvácení a hmota mozku otéká.
Projeví se to okamžitou ztrátou vědomí, která trvá někdy jen krátce, několik vteřin, jindy i několik hodin až dní a může být spojena s poruchami dýchání a tepu. Nepřidružilo-li se jiné, těžší poranění – zlomení lebky, krvácení do mozku, nebývá otřes mozku zvlášť těžkým poraněním. Bezvědomí, které je hlavním příznakem otřesu mozku, vytváří však nebezpečné podmínky, na které může poraněný doplatit životem. Bezvědomému hrozí především udušení zapadlým jazykem, který u člověka v bezvědomí, ležícího naznak, zapadá a ucpává dýchací cesty. Jiným nebezpečím je vniknutí zvratků do dýchacích cest při zvracení, které též bývá jedním z následků otřesu mozku.
První pomoc
Pro záchranu postiženého je především třeba zajistit volné dýchací cesty. Bezvědomého uložíme do polohy na zádech nebo na boku a udržujeme záklon hlavy. Na hlavu mu přiložíme studený obklad. Dýchá-li raněný mělce, chrčivě, nebo vynechává-li dech, začneme okamžitě s kříšením – provádíme umělé dýchání, a slábne-li tep, provádíme masáž srdce. Člověku v bezvědomí nepodáváme žádné nápoje! Kdybychom bezvědomému lili nápoj do úst, mohl by zatéci do průdušnice a plic a mohli bychom ho tak sami udusit!
Každý raněný s otřesem mozku má být rychle a opatrně dopraven do nemocnice v doprovodu zachránce. Při převozu, trvá-li dosud bezvědomí, musí být poloha raněného stabilizována a podle potřeby se provádí i během převozu umělé dýchání, popřípadě i s masáží srdce.
Zdroj: J. Junas, PAPP
