Borůvka roste v lesích jehličnatých i listnatých, na rašelinách a vřesovištích. Hojná je v acidifilních doubravách, v oblasti bučin nejčastěji na půdách kyselých, silikátových. Také v jehličnatých lesích tvoří bujně souvislé porosty na lehkých písčitých, kyselých půdách. Nechybí však ani na půdách s větším obsahem vápna. Na těchto půdách je zpravidla velmi spolehlivým ukazatelem
postupující degradace půdy. Tak tomu bývá např. na půdách opukových v porostech jehličnatých dřevin, hlavně borovice a smrku, v nichž se hrabalo stelivo. Na úrodných půdách je porost borůvky ukazatelem tvorby surového, karbonizovaného nebo hromadícího se humusu. Tak je tomu i v kyselých bučinách, hlavně na jejich horní hranici v sudetském a hercynském bučinném
obvodu. Méně bujné porosty tvoří však i v oblasti mediterranního horského lesa ve vnějším oblouku Karpat. Rozšířena v středoevropském lesním území, od rovin a pahorkatin až do pásma kleče. V prosvětlených kulturních smrčinách a borech na chudších půdách bývá často pokrov borůvky tak hustý, že je nemožné přirozené zmlazování porostů a velmi ztíženo umělé zalesnění těchto půd. Podrost borůvky v lesích charakterizuje všeobecně chudší půdy a poměrně špatné lesní (porostní) typy. Ne však tak špatné jako brusinka nebo vřes. Brusnicovitý polokeř s rozšířením boreálně obtočnovým. Kvete od konce dubna do konce července. Velmi významný je sběr plodů, černých, modře ojíněných bobulí.
Borůvce je podobná vlochyně, jež má mnohem menší areál rozšíření. Je poutána na rašelinné půdy, slatiny i vrchoviště. Roste v společnostech s klikvou, vřesem, rojovníkem, kyhankou a borůvkou. Na rašelinách tvoří zpravidla menší husté ostrůvky v porostech vlhkomilných rašelinných druhů. V Karpatech roste v klečovém pásmu na alpinských holích. Kvete v květnu a červnu. Od borůvky se snadno rozezná podle bezbarvé šťávy plodů.
Zdroj: A. Mezera (Rostliny našich lesů)
