Většina z nás už se někdy pravděpodobně ráno po probuzení napila vody, která nám zbyla z předchozího dne ve skleničce na nočním stolku nebo na kuchyňské lince. Nebo možná jste dostali během jízdy autem žízeň, ale v autě byla jen několik dní otevřená lahev s vodou. Jak je na tom pití „staré“ vody z hlediska bezpečnosti pro naše zdraví?
Co se může dostat do skleničky či lahve s vodou?
Je třeba bohužel říci, že pití vody ponechané delší dobu ve skleničce není úplně hygienické. Do sklenice se mohou přes noc dostat nejrůznější drobné nečistoty, které ale okem nevidíme, a napít se vody může i všelijaký hmyz obývající naši domácnost, o kterém nemáme ani tušení. Toto riziko samozřejmě stoupá společně s časem, po který voda ve skleničce zůstala. Pokud se na starou vodu ve skleničce podíváte na světle pod správným úhlem, můžete na jejím povrchu někdy dokonce vidět jakýsi film.
Uzavřená lahev je sice z tohoto úhlu pohledu vhodnější, nicméně ani ona není bez rizika. Pokud například tři dny pocucáváme tutéž vodu, třetí den kromě vody pijeme i zbytky našeho potu či kožních buněk, které ulpěly na hrdle láhve, kdykoli jsme z ní pili. I v našich slinách se nacházejí určité bakterie, které svým způsobem mohly vodu po uplynutí určitého času „kontaminovat“. V neposlední řadě se do lahve s vodou mohou v některých případech dostat i choroboplodné mikroorganismy, které se nacházejí na našich prstech. Záleží na typu uzávěru lahve.
Proč voda chutná trochu jinak?
Někdy se může stát, že když se vody ráno napijete, zdá se vám, že chutná jinak, zatuchle. Znamená to, že je zkažená? Pokud se jedná o vodu z kohoutku, může se z ní během noci postupně odpařovat přidaný chlór, což může změnit její chuť. Kromě toho může po několika hodinách ponechání venku oxid uhličitý ve vzduchu interagovat s vodou ve sklenici, čímž se změní hodnota jejího pH, a voda tak získá nevýraznou chuť.
Můžeme tedy ze „staré“ vody onemocnět?
Vzhledem k tomu, že jde o naše vlastní bakterie, je nepravděpodobné, že bychom skutečně onemocněli. Mnoho z nás popíjí z použitých sklenic, hrnků a lahví bez jakýchkoli neblahých následků každý den. Rozhodně však není vhodné sdílet svou láhev či skleničku s někým dalším. Vodě, která byla přes noc ve sklenici či delší dobu v lahvi, a může tak být „kontaminovaná“, by se neměl vystavovat ani člověk se sníženou imunitou, jako jsou například lidé podstupující chemoterapii nebo pacienti po transplantaci.
Proč si dát pozor na pití vody, která zůstala delší dobu v autě?
Ostražitost je na místě zejména v letních měsících, ale nejen během nich. Voda ponechaná na slunci se totiž zahřívá, což z ní činí ideální živnou půdu pro bakterie, zejména pokud jste z lahve již pili. Umístění láhve pod sedadlo sice trochu sníží teplo, ale bakterie se budou množit i tak. Některé druhy plastových lahví navíc obsahují určité chemické látky, například bisfenol A (BPA), které se mohou vyluhovat do vody, zejména následkem vystavení slunečnímu záření.
Existují výzkumy, které naznačují, že BPA souvisí s celou řadou zdravotních problémů ovlivňujících mozek a chování. Problém s uvolňováním chemických látek lze vyřešit pomocí lahví skleněných či kovových, ale problém s růstem bakterií nikoli. Navíc zejména kovové lahve se zahřívají rychleji, což množení bakterií podporuje.
O vodě se často říká, že je to životadárná tekutina. Proč bychom měli pít zejména ji?
Zdroj: ecooe.com, thelist.com, mayoclinic.org
