Když se řekne epilepsie, většině z nás se vybaví především epileptické záchvaty, kterými postižení mohou trpět. Mnoho z nás se svým způsobem epilepsie bojí, protože si nejsme jisti, jak se vlastně v případě, že někoho v našem okolí záchvat znenadání postihne, máme zachovat. Zároveň o tomto onemocnění koluje řada polopravd a nepravdivých mýtů. Které to jsou?
Každý, kdo má záchvat, má epilepsii
Zaprvé je třeba říci, že jeden záchvat neznamená automaticky diagnózu epilepsie. Poměrně velké množství lidí, statistiky uvádějí 1 člověk z 10, za svůj život prodělá jeden, obvykle vyprovokovaný, záchvat. Diagnózu, že se skutečně jedná o epilepsii, je ale možno stanovit až nejdříve po druhém záchvatu.
Připomenout je nutné i fakt, že ačkoli je epilepsie nejznámějším onemocněním, které se záchvaty projevuje, není jediným. Epileptický záchvat je důsledkem abnormálních výbojů nervových buněk v našem mozku, zatímco za neepileprickými záchvaty stojí jiné příčiny. Nejčastější formou neepileptických záchvatů jsou psychogenní neepileptické záchvaty, které obvykle souvisejí s duševními stavy a psychickými traumaty.
Epilepsie je duševní nemoc
Začněme vysvětlením, že epilepsie není jedna. Vhodnější je totiž mluvit o epilepsii v množném čísle, neboť se takto označuje celá skupina chorob, které se projevují záchvaty, které se opakují, přicházejí náhodně a většinou nevyprovokovaně. Jsou známy desítky syndromů, které se odlišují svou příčinou, typem záchvatů i léčbou. Epilepsie není onemocněním duševním, ale neurologickým. Převážná většina pacientů nemá žádné kognitivní ani psychické problémy.
Všichni lidé s epilepsií ztrácejí při záchvatech vědomí a mají křeče
Ne všechny záchvaty zahrnují trhavé nebo třesoucí se pohyby. Podle Společnosti pro epilepsii existuje více než čtyřicet různých typů záchvatů. To, jak záchvaty vypadají, se může velmi lišit. Někdo může například na několik vteřin ztratit vědomí, jiný může mít výpadky paměti či být zmatený.
Při záchvatu vložte osobě něco do úst a pevně ji držte, případně i spoutejte
To, že byste měli v případě záchvatu vložit postižené osobě něco do úst, je jedním z vůbec nejrozšířenějších mýtů. Může totiž dojít k poranění zubů nebo čelisti. Charakteristickým příznakem epileptického záchvatu je to, že není potlačitelný, což znamená, že nepřestane, když člověka přidržíte. Nemusíte se obávat ani toho, že by osobě zapadl jazyk a ona by se udusila.
Záchvaty jsou bolestivé
Bolest během záchvatu neboli iktální bolest je vzácná. Studie, která zkoumala bolest u více než 5 100 pacientů, ukazuje, že jen 0,9 % z nich zažilo iktální bolest. Někteří však mohou po záchvatu bolest pociťovat. Může být způsobena svalovými kontrakcemi či zraněním během záchvatu. Někteří lidé mohou před záchvatem, během něj nebo po něm pociťovat též bolest hlavy.
První pomoc při záchvatu
První pomoc spočívá především v tom, že odstraníte předměty v okolí osoby, o které by se mohla poranit, a pokud to je možné, položíte pacienta na podlahu na bok do stabilizované polohy. Pod hlavu položte něco měkkého a plochého, například složenou bundu. Uvolněte osobě oděv kolem krku a sundejte brýle. Měřte, jak dlouho záchvat trvá. Většina záchvatů méně než 2 minuty. Při trvající poruše vědomí pacientovi zakloňte mírně hlavu, předsuňte dolní čelist a vyčistěte ústa. Jestliže je osoba po záchvatu zmatená či agresivní, klidně a tiše na ni mluvte. V případě, že se jedná o léčeného pacienta, který utrpěl jeden „obvyklý“ záchvat, nezranil se, je plně při vědomí a komunikuje, není nutný jeho převoz do nemocnice.
Náš mozek a psychika jsou velmi složité.
Proč nás trápí deprese, když máme na první pohled všechno?
Zdroj: epilepsy.com, cdc.gov, epilepsysociety.org.uk, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov
