Asi víte, jaké to je, když vám samovolně cukne oko nebo sebou náhle škubnete, když se snažíte usnout. Při popisu těchto pocitů a mnoha dalších mimovolních pohybů se často zaměňují pojmy tik a záškub. Záškuby a tiky se zdají být na první pohled velmi podobné, ale je mezi nimi důležitý rozdíl.
Běžné vs. vzácné
Podle studií se během svého života se záškuby setká téměř každý člověk, tiky na druhou stranu postihují pouze přibližně 1 % populace. Jak tiky, tak záškuby jsou obvykle nedobrovolné a nekontrolované pohyby, což znamená, že nemůžeme ovlivnit, kdy k nim dojde. Existují ale preventivní kroky a léčba, pokud se stanou obtěžujícími a ovlivňují náš každodenní život. Pochopení rozdílu mezi záškuby a tiky nám pomůže lépe poznat své tělo a rozšířit povědomí o různých stavech, které je mohou způsobit.
Co jsou to záškuby?
Termín záškuby se používá jako souhrnné označení pro spontánní pohyby těla, včetně svalových křečí. Odborný název zní myoklonické záškuby, zahrnuje náhlé záškuby, rychlé svalové křeče, záškuby na začátku spánku, a dokonce i škytavku. Důležité je to, že záškuby se objevují jednorázově, izolovaně, nejedná se o opakované stavy.
Záškuby založené na křečích se nejčastěji vyskytují v určitých částech těla, včetně lýtek, stehen, břicha, hrudního koše, paží i klenby nohou. K těmto rychlým křečím může docházet v jednom svalu nebo v rámci skupiny svalů. Existují faktory, které mohou tyto svalové křeče vyvolat, včetně nedostatečné konzumace elektrolytů nebo vody, nadměrného množství kofeinu, stresu či nedostatku spánku. Záškuby mohou způsobovat též některé léky.
Kromě toho mohou být způsobeny stresem, například když někomu při nervozitě cuká oko. Tento typ záškubů se nazývá úzkostné záškuby. Záškuby svalů mohou být způsobeny také hyperventilací. Když je někdo v úzkostném stavu, jeho nervový systém uvolňuje neurotransmitery, které vysílají signály mezi neurony a svaly, a tak dochází k pohybu svalů, i když to nemusí být „životně nutné“.
Co jsou to tiky?
Na rozdíl od záškubů, které se vyskytují jednorázově, jsou tiky opakované mimovolní, nekontrolované pohyby nebo i zvuky, které člověk vydává. Tiky mohou být motorické, což znamená, že zahrnují fyzické pohyby těla, jako je krčení nosu, trhání hlavou, grimasy v obličeji či fyzické křeče, nebo vokální, včetně zvuků, jako je syčení, odkašlávání, chrochtání či cvakání zuby.
Tiky se nejčastěji vyskytují v dětství, obvykle se objevují kolem pátého roku života, v dospělosti často vymizí, i když některé tikové poruchy mohou přetrvávat déle. Pokud tiky narušují život člověka, může být diagnostikována tiková porucha.
Tikové poruchy
Podle Centra pro kontrolu a prevenci nemocí mezi známé tikové poruchy patří Touretteův syndrom, chronická motorická nebo vokální tiková porucha a přechodná tiková porucha. Aby byl diagnostikován Touretteův syndrom, musí se u osoby vyskytovat alespoň jeden vokální a jeden motorický tik po dobu nejméně jednoho roku. Chronická motorická nebo vokální tiková porucha je diagnostikována, pokud se u osoby vyskytují buď vokální, nebo motorické tiky, ale ne oba. Přechodná tiková porucha se vyskytuje tehdy, když byly vyloučeny jiné tikové poruchy, ale osoba stále trpí tiky.
Proč sebou škubeme během usínání?
Zdroj: mayoclinic.org, tourette.org, healthline.com, cdc.gov
Dobry den a jak se to da lecit