Rána je porušení celistvosti kůže, sliznice nebo tělesných ústrojí. Rány patří mezi poranění, která člověka postihují nejčastěji. Představují až 2/5 všech poranění. Charakteristickým znakem každé rány je krvácení, bolest a ztráta nebo poškození tkáně. Podle velikosti rány, tvaru, vzhledu okrajů a hloubky lze často určit způsob jejího vzniku i bez údajů raněného.

Rány rozdělujeme na:

  1. povrchní, mělké – poškozena je jen kůže,
  2. hluboké – postihují podkoží, svaly a kosti,
  3. pronikající – poškozují vnitřní orgány.

Podle velikosti rozeznáváme rány malé, střední a rozsáhlé.

Podle způsobu vzniku se rány dělí na:

  1. Řezné – vznikají působením ostrého předmětu, nejčastěji nože, břitvy, skla apod. Mají rovné okraje a méně nebo více krvácejí.
  2. Sečné – vznikají dopadem nástroje s ostrou hranou. Podobají se řezným ranám, jsou však hlubší.
  3. Bodné – jsou způsobeny nožem, dýkou, hřebíkem, vidlemi nebo jiným hrotnatým předmětem. Jsou úzké a hluboké.
  4. Zhmožděné – vznikají tlakem nebo úderem tupého předmětu, pádem nebo nárazem těla. Jejich okraje jsou nepravidelné a málo krvácejí.
  5. Tržné – vznikají roztržením kůže tahem. Mají nerovné okraje, málo krvácejí a jsou velmi bolestivé.
  6. Pokousání – podobají se zhmožděným nebo tržným ranám. Mohou být infikovány slinami vzteklých zvířat.
  7. Střelné – jsou způsobeny náboji nebo střepinami nábojů střelných zbraní. Mají kruhovitý menší otvor – vstřel, a větší otvor, kterým střela opouští tělo – výstřel. Tedy pronikla-li střela tělem a způsobila dva otvory, mluvíme o průstřelu. Jestliže střela v těle uvízla, vzniká zástřel.

Komplikace ran

Hlavním nebezpečím pro tělo při každé ráně je krvácení a infekce. Rychlý zásah první pomoci je důležitý právě proto, aby se zastavilo krvácení a aby se zabránilo infekci rány.

Krvácení

Vytéká-li krev z rány, jde o vnější krvácení, které bývá značné zejména u sečných a hlubokých řezných ran. U bodných a střelných ran nebo při tupých úderech vznikají rány na vnitřních ústrojích roztržení jater, sleziny, ledvin nebo velkých cév. Tak vzniká vnitřní krvácení. Jde o krvácení do dutin tělních.

Infekce

Nejčastěji ohrožují ránu bakterie vyvolávající hnisání, které způsobují její infekci. Na povrchu kůže jsou milióny bakterií, na 1 mm2 nemyté kůže je jich až 200 miliónů. Při náhlém poranění kůže kamenem, nožem, jehlou, třískou nebo trnem vnikají do rány miliardy bakterií, které v ráně působí hnisavý zánět. Ten komplikuje hojení a po zhojení rány zůstává hyzdící jizva. Při nesprávném ošetření rány nemytýma rukama nebo při použití znečištěných obvazů dostane se do rány mnohem více bakterií. Infekce rány bývá většinou hnisavá, jsou však i jiné druhy nákazy. Vážné nebezpečí nákazy rány hrozí zejména bacily tetanu, které se dostávají do rány z hlíny, prachu a trusu. Vzniká choroba tetanus – strnutí šíje, která se projeví obtížemi při žvýkání a polykání, křeči ústních svalů, strnulostí páteře, nakonec křečí dýchacího svalstva. Zanedbání včasné léčby znamená smrt. Tetanus vzniká zejména při úrazech v zemědělství a v dopravě. Proti této chorobě však máme účinné ochranné očkování.

Plynná snět’ vzniká infekcí rány mikroby, které se množí ve znečištěných ranách bez přístupu vzduchu. Při stisknutí takto infikované rány cítíme třeskání bublinek plynu. Postižená kůže je zarudlá a nemocný má vysokou teplotu.

Dostane-Ii se infekce z rány ve velkém množství do krevního oběhu a nedojde-Ii včas k lékařskému zákroku, nastane smrt. Zanedbání správného a rychlého ošetření rány může být pro raněného osudné. Proto nikdy nepodceňujme tyto dva závažné činitele – krvácení a infekci – při poskytování ošetření.

Ošetření rány

Protože rány jsou častým poškozením těla, je ošetření rány jakýmsi základním prvkem ošetřování úrazů při poskytování první pomoci. Je to jednoduchý zásah,.proto jeho osvojení je na prvním místě ve znalostech záchrany raněného. Zabraňuje vzniku komplikací rány a téměř trojnásobně zkracuje čas jejího hojení. K ošetření rány potřebujeme mul (gázu), vatu, obinadlo a popřípadě i dezinfekční prostředek. Samozřejmě podle možností se snažíme ránu ošetřit čistě umytýma rukama.

Krvácí-li rána silně, je třeba nejprve zastavit krvácení. Potom ránu ošetříme. Není-li okamžitě po ruce dezinfekční roztok, stačí při první pomoci ránu hned přikrýt čistým (pokud možno sterilním) mulem, na který se položí vata a celá rána se pak ováže obinadlem. Máme-li k dispozici dezinfekční prostředek – benzín, ajatín, peroxid vodíku apod. – očistíme okolí rány mulem nebo vatou smočenou v dezinfekčním roztoku. Okolí rány můžeme omýt dvakrát až třikrát, abychom účinněji zabránili dalšímu pronikání bakterií z okolí do rány. V krajním případě, nemáme-li po ruce ani mul, ani obinadlo, přikryjeme a obvážeme ránu čistým nepoužitým kapesníkem. Povrchní rány – oděrky můžeme postříkat plastickým obvazem akutinem. Odřeniny omyjeme peroxidem vodíku a ovážeme je.

Ránu nesmíme vyplachovat vodou, tím méně lihem nebo jodovou tinkturou. Dezinfekční roztok přímo v ráně totiž ničí poškozené buňky a působí značnou bolest. Do rány též nesypeme žádný prášek a nedáváme žádnou mast, rovněž se nesmí přikládat vata přímo na ránu! Vyhřezají-li z rány tkáně mozek, střeva, je zapotřebí krýt je čistým mulem a nepokoušet se vtlačovat je zpět pro možnost dalšího poškození ústrojí. Jsou-li poraněný končetiny a rána je rozsáhlá, musíme končetiny znehybnět. Každá rána vyžaduje lékařské ošetření, proto musíme dopravit nemocného k lékaři.

Sdílejte svým přátelům:

Barbora Brodacká

Barbora Brodacká

Mezi mé koníčky patří zdravé vaření a sport. Ráda žiji zdravě a o svoje zkušenosti a znalosti se s vámi dělím na tomto webu. Snad vám moje články pomohou a dozvíte se něco nového! :-)