Člověk není vystaven jen těžkým úrazům, které mohou vyvolat šok, ale setkává se i s menšími úrazy nebo stavy hnutí mysli – nadšením, rozčilením, dojetím, překvapením. Lidský život probíhá ve střídání smyslových a citových vzruchů různého charakteru, často protikladných. Lidé reagují na tyto podněty různě. Přecitlivělý člověk při duševním podráždění nebo i při sebemenším poranění upadá do stavu krátkodobého bezvědomí, zvaného mdloba.
Podstatou mdloby je náhlá nedokrevnost mozku, která vzniká následkem vzrušení nebo bolesti, popřípadě i nedostatkem čerstvého vzduchu. Mdloba vzniká i u lidí, kteří stojí na shromážděních v uzavřených místnostech. Její vznik v tomto případě souvisí s přehřátím těla. Nedokrevnost mozku je zaviněna rozšířením cév v břišní oblasti, kde se zadržuje podstatná část krve. Příznaky mdloby jsou zívání, bledost obličeje, studený pot na čele, zrychlený dech, později bezvědomí. Někdy postižený klesne náhle bez předchozích příznaků.
První pomoc
Mdloba netrvá dlouho, ale přesto vyžaduje rychlou první pomoc. Nejdříve postiženému mírně zvedneme dolní končetiny, aby se prokrvil mozek. Postiženého popřípadě vyneseme na čerstvý vzduch, položíme náznak s mírně sníženou hlavou a zvedneme dolní končetiny. Krk a hrudník uvolníme rozepnutím oděvu. Omdlelý se obvykle po chvíli probere. K rychlejšímu probrání napomáháme drážděním – mírným pleskáním po tvářích, postříkáním studenou vodou nebo přiložením obkladu. Také můžeme dát přičichnout k látkám s ostrou vůní. Začne-Ii omdlelý chrčivě dýchat nebo vůbec nedýchá, zjistíme, zda nemá zapadlý jazyk. Při vynechání dechu a tepu, což může být příznakem těžkého chorobného stavu srdce a mozku, zahájíme kříšení.
