Tato trvalá rostlina vyhání z plazivého černého a článkovaného oddenku, ukrytého hluboko v zemi, lodyhy dvojího druhu, jež se zevnějškem od sebe značně liší. Jarní lodyhy, které vyrůstají v březnu a dubnu, jsou plodné a tvoří výtrusy.
Jsou nazelenalé 10-20 cm vysoké a 3-5 mm tlusté, světle hnědé až načervenalé, rourkovité, asi s 5 od sebe dosti oddálenými a až 2 cm dlouhými, nafouklými až nálevkovitými pochvami, jez objímají lodyhu a nahoře jsou opatřeny 8-12 zuby, asi tak dlouhými, jako rourkovitá část pochvy. Jsou kopinaté, přišpičatělé a černohnědě zbarvené. Výtrusný klásek, který ukončuje jarní plodnou lodyhu, je podlouhle vejčitý a asi 35 mm dlouhý. Po vyprášení lodyhy odumírají. Letní neplodné lodyhy, jež vyrůstají z oddenků po odumření jarních plodných lodyh, jsou zelene, 10 až 50 cm vysoké, s 6-19 rýhami a jsou přeslenitě rozvětvené; vrchol mají však nerozvětvený a dlouze protažený.
Pochvy na těchto lodyhách jsou 5 až 12 mm dlouhé, nahoře obyčejně od lodyhy trochu odstávají a jsou hnědozeleně zbarvené. Zelené letní lodyhy přesličky při smáčknutí chřestí. U nás je tato rostlina velice hojná ve vlhčích hlinitých i písčitých půdách. Na některých polích je jednou z nejobtížnějších plevelí. Lze ji těžko vyhubit, neboť má oddenky velmi hluboko v zemi ukryté. Je hojná v rovinatých krajích naší země, ale stoupá také vysoko do hor. Je rozšířena skoro v celém mírném pásu.
Přeslička rolní obsahuje v zelených letních lodyhách tříslo, hořčinu, pěnivý saponin a koloidní kyselinu křemičitou. Od dávných dob se jí používá v domácím lékařství. Již Dioscorides a Plinius doporučují přesličku k utišení vnitřního krvácení a jako prostředek močopudný. Dobře se osvědčuje také při ošetřování ran a kožních ekzémů a svým vysokým obsahem kyseliny křemičité blahodárně působí při tuberkulóze a kornatění tepen.
(A.Pilát, O.Ušák)
