Proč nás pracovní videohovory tak vyčerpávají a jak je dělat lépe?

Pandemie koronaviru s sebou přinesla řadu změn, které se týkají i našeho pracovního života. Mnoho z nás například začalo pod vlivem okolností pracovat z domova. Pokud je to i váš případ, pak se součástí vašich domácích pracovních dní velmi pravděpodobně staly i nejrůznější videokonference a chaty. Možná vás překvapilo, že zdaleka nejsou tak nenáročné, jak jste si původně mysleli. Naopak řada z nás je z nich unavená více než z klasické osobní schůzky nebo telefonického hovoru. A vzhledem k tomu, že se nezdá, že by tato digitální setkávání mohla v dohledné době z našich životů zmizet, vyplatí se vědět, jak se s nimi naučit žít. Je totiž pravděpodobné, že nás čeká ještě mnoho těchto videoschůzek.

Kamera = větší stres

Studie publikovaná v srpnu 2021 v časopise Journal of Applied Psychology potvrdila, že zapnutá kamera skutečně zvyšuje únavu zaměstnanců, a to nejen tu, kterou pociťují během samotných videohovorů, ale také obecně celodenní únavu. Jedním z možných vysvětlení je, že zvýšená únava při používání kamer souvisí s tlakem na sebeprezentaci, tedy aby byl člověk příznivě vnímán a působil pozitivně, když je na kameře. Bylo též prokázáno, že ženy a noví zaměstnanci tento tlak pociťovali častěji než muži a pracovně starší zaměstnanci.

Problém s neverbální komunikací

Ukazuje se též, že i když moderní technologie umožnují do velké míry osobní schůzky a setkání napodobit, nejsou dokonalou náhradou. Mnoho informací, které zpracováváme od osoby, s níž komunikujeme, je neverbálních. Ať už jde o lehké pokývnutí hlavou nebo jemný úsměv, komunikujeme spolu neustále, aniž bychom si to uvědomovali. Při komunikaci prostřednictvím videokonferenčních nástrojů se však mnoho těchto neverbálních signálů může ztratit. Výzkumy ukazují, že když s někým navážeme oční kontakt, vysíláme různé signály, které vyjadřují pozornost, zájem, souhlas či nesouhlas s tím, co je řečeno. Problém je, že pokud chcete s někým při videohovoru navázat oční kontakt, nebo vytvořit iluzi očního kontaktu, musíte se dívat přímo do kamery, což neděláme.

Muž při pracovním videohovoru na počítači.
zdroj: freepik.com

Malé zpoždění, ale velké následky

V neposlední řadě stejně jako u jakékoli jiné komunikační technologie trvá nějakou dobu, než se vaše slova a gesta dostanou k druhé osobě. „Reálný čas“ při videohovorech ve skutečnosti znamená „mikrozdržení“. Při komunikaci tváří v tvář obvykle něco řekneme a pak se okamžitě podíváme na reakci druhé osoby, abychom získali zpětnou vazbu, co máme udělat nebo říct dál. Při videohovorech ale dochází k „mikrozpoždění“.

Například uděláte vtip a pak nastane z vašeho úhlu pohledu dlouhá pauza. Vás mozek tak propadá panice, že váš vtip možná nebyl ostatními pochopen. Nic z toho ale není pravda, jde jen o technologické zpoždění. Trvá zlomek sekundy, než se vaše informace dostane k jejich uším, než ji zpracují a pak vám ji pošlou zpět, o zlomek sekundy déle než při osobním setkání. Výzkumy ale ukazují, že již 1,2 sekundy dlouhá prodleva stačí k tomu, aby váš partner v hovoru působil méně přátelsky a méně soustředěně ve srovnání s kratší nebo žádnou prodlevou.

Když tyto problémy v komunikaci a sebeprezentaci spojíte se „standardními“ technickými závadami, psy nebo dětmi, které dělají hluk v pozadí, a nespočtem dalších stresorů a rozptylujících faktorů, je váš mozek rázem zahlcen informacemi. Výsledek? Únava a vyčerpání.

Jak tedy dělat videohovory lépe, aby nás tolik nevyčerpávaly?

  • Videochůzky zkraťte – pozornost se stále zkracuje, doba schůzek by to měla odrážet. I když neexistuje ideální délka schůzky, nebojte se omezit čas na maximálně 25 minut.
  • Pozvěte méně lidí – čím více účastníků, tím je videoschůzka méně soustředěná a hůře se řídí.
  • Vyřešte technické problémy včas – jen málo věcí je více frustrujících než schůzky, které začínají se zpožděním kvůli problémům s technikou. Účastníci by se měli vždy přihlásit o pár minut dříve, aby se ujistili, že mají k dispozici potřebný software a že technika funguje bez problémů.
  • Omezte potenciální rozptýlení – jste na videokonferenci a v tom na vás „vyskočí“ upozornění na e-mail. Vy pak následně po zbytek schůzky přemýšlíte o odpovědi. Další důvod k větší únavě. Během videoschůzek se proto doporučuje vypnout všechna oznámení na ploše, e-mail a přepnout telefon do režimu letadlo.

Zvýšená únava obecně může souviset s nedostatkem železa. Jak ho doplnit přírodní cestou?

Zdroj: bbc.com, psycnet.apa.org, cyberpsychology.eu, sciencedirect.com

Martina Šťastná

Líbil se vám tento článek? Dejte mu 5 hvězdiček. :)

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna a nebude uložena do žádné marketingové databáze.
Vyžadované informace jsou označeny *.

X