Vytrvalá bylina s poměrně silným až hlízovitým oddenkem, z něhož vyhání plazivé, až 80 cm dlouhé a na uzlech kořenující lodyhy, jež jsou přitiskle chlupaté a později obyčejně olysávají. Přízemní listy jsou v obrysu podlouhle až obvejčité, přetrhovaně lichozpeřené, až 20 cm dlouhé, hořejší menší a chuději zpeřené, nejvyšší zakrnělé a zastoupené jen palisty, složené z lístků podlouhlých až obvejčitých, hluboce pilovitých až peřenosečných, 1-3 cm dlouhých, ke spodu listu čím dál tím menších, svrchu skoro lysých nebo hedvábně chlupatých, vespod hedvábitě běloplstnatých, s dosti velikými palisty.
Květy vyrůstají z úžlabí listů na poměrně dlouhých stopkách a měří 10-20 mm v průměru. Kalíšek je složen obyčejně ze 3 lístků a kalich z pěti stejně dlouhých nebo kratších lístků. Zlatožlutá koruna je složena z pěti vejčitých plátků, jež jsou dvakrát delší než kalich. Dvacet tyčinek má prašníky vejčité a nahoře i dole vykrojené. Kvete od května do srpna.
Velice hojná rostlina, která roste na návsích, v příkopech, na březích rybníků a na podobných místech, a to jak v krajích rovinatých, tak ojediněle v horách i dosti vysoko. V Alpách byla zjištěna ještě ve výši 2 426 m. Je rozšířena skoro po celé severní polokouli – na sever zasahuje až do Grónska, na Island a na Špicberky. Roste však také na jižní polokouli, např. v Chile v Jižní Americe, v jižní Austrálii, na ostrově Tasmánii a na Novém Zélandu. Mladší výhonky upravují místy jako zeleninu a usušené listy slouží za náhražku čaje. Nadrobno rozsekané listy smíšené s otrubami jsou dobrým krmivem pro husy. Sušených listů se používá také v lidovém lékařství. Místy v zahradách je nepříjemným plevelem, podobně jako příbuzná mochna plazivá, která je ještě horší.
(A.Pilát, O.Ušák)
