Lýkovec obecný roste ve stinných listnatých lesích, nejčastěji v bučinách. Roste na úrodných humosních půdách svahových zvětralin i v útvarech suťových a pobřežních houštinách.
Považuje se za charakteristický prvek bučinný, roste však i v bukových doubravách, jedlových a smíšených lesích na půdách s příznivými fyzikálními a chemickými vlastnostmi. Nejčastěji na zvětralinách hornin, obsahujících uhličitan vápenatý. Jeden z nejraněji kvetoucích keřů našich bučin a keřnatých hájů. Z paždí loňských opadalých listů vyhánějí počátkem března svazečky čtyřčetných vonných růžových kvítků, jež v létě dozrávají v červené šťavnaté peckovice. Lýkovcovitá rostlina s rozšířením eurosibiřským. Patří k nejkrásnějším prvkům středoevropské květeny jak v době květu, tak i po uzrání plodů. Bývá jako časně na jaře kvetoucí rostlina přinášen na trh nebo přesazován do zahrad, takže ho v našich lesích neustále ubývá. Zasluhuje, aby byl co nejpřísněji chráněn. Celá rostlina je prudce jedovatá. Chráněn je též lýkovec vonný, nízký keřík s vonnými květy a kožovitými vytrvalými listy. Nejčastěji roste na vápencových půdách. Průvodce borových lesů. Je roztroušen po Evropě a stoupá vysoko do hor.
Zdroj: A. Mezera (Rostliny našich lesů)
