Vytrvalá bylina s rozvětveným, plazivým a dosti tenkým oddenkem, z něhož vyrůstají každoročně 2 listy 10-20 cm vysoké, jež jsou elipčité až elipčitě kopinaté, dlouze řapíkaté, živě zelené a naspodu pochvovitými šupinami obalené. Příjemně vonné, bílé květy jsou stopkaté a vyrůstají v řídkém hroznu na dosti dlouhém, přímém stvolu v paždí drobných listenů. Okvětí je kulovitě zvonkovité, 5 až 9 mm dlouhé, se šesti krátkými, odstávajícími cípy, čistě bílé nebo zřídkakdy velice slabě narůžovělé. Tyčinky jsou uzavřeny v okvětí, vyrůstají naspodu a jejich velmi krátké a tlusté nitky z poloviny přirostlé k okvětí a pak v ostrém úhlu odehnuté nesou živě žluté prašné pytlíčky. Kulovitý semeník je složen ze tří plodolistů a nese tlustou a krátkou čnělku. Za plodu se mění v kulovitou, živě červenou bobulí, která obsahuje 2-6 skoro kulatých a modrých semen. Kvete od května do června, na mnoha místech však vůbec nekvete nebo jen velmi spoře.
Roste hojně a pospolitě ve světlejších lesích listnatých i jehličnatých, v křovinách, v luzích i na horských lukách, z nížiny až do subalpínského pásma v horách. Je rozšířena skoro v celé Evropě, v celé severní mírné Asii, kde sahá až do Japonska, a také v Severní Americe. Některé ostrovy v Baltickém moři blízko švédského pobřeží jsou konvalinkou téměř porostlé. V době květu odnáší vítr rozkošnou vůni i několik kilometrů daleko nad moře.
Konvalinka vonná je prastará lékařská rostlina, které se používalo hlavně v lidovém lékařství v Rusku. Je prudce jedovatá, neboť obsahuje jedy convallarin, convallamarin a majolin. Convallamarin má dosti podobné účinky jako účinné látky náprstníku. Používá se ho proti nemocem srdečním, padoucnicí aj. Květů naložených v octě nebo ve víně se používalo jako léku k tišení bolestí v hlavě.
Zdroj: A.Pilát, O.Ušák
