Koupání v neznámých vodách, skoky do neznámé vody, klouzání na tenkém ledě vedou ke zvláštnímu druhu poranění – utopení, které zvláště v letních měsících bývá příčinou vysoké úmrtnosti.
Utopení je uzavření dýchacích cest vodou, bahnem nebo jinou tekutinou. K utopení stačí někdy kaluž nebo i mělká voda ve vaně, kde se může utopit opilec nebo člověk v záchvatu padoucnice, člověk stižený mdlobou nebo malé dítě. Při utopení, když je znemožněno dýchání, nastává smrt pro nedostatek kyslíku v těle už po 2 až 3 minutách za předpokladu, že člověk měl zdravé srdce. Může se však stát, že srdce samo zareaguje již na vliv náhlého ochlazení při prudkém skoku do vody nebo na přítomnost i malého množství vody v horních dýchacích cestách a dojde k okamžité zástavě srdce.
Při utopení není bez významu ani velké množství vody, které proniká z plic do krve a poruší tak ve značné míře chemickou rovnováhu těla. Při utopení zvlášť výrazně vystupují ona dvě údobí smrti – klinické a biologické. Utopený i po rychlém vytažení z vody se zdá být mrtev. Je však třeba ho pokládat za zdánlivě mrtvého ještě v údobí klinické smrti a z toho hlediska je nutno zahájit okamžitě kříšení.
První pomoc
Topícího se nebo už utopeného je třeba co nejrychleji vytáhnout z vody. Z úst a nosu odstraníme bláto, bahno a písek, položíme ho na břicho a oběma rukama jej nadzdvihneme a zatřeseme s ním, aby mu vytekla voda ze žaludku a dýchacích cest. Při zachraňování utopence se nesmí ztrácet čas, a proto raději upouštíme od pokusu odstranit z dýchacích cest vodu, nejde-li to snadno. Po vyčištění úst přikročíme ihned k provádění umělého dýchání, zde rozhoduje každá vteřina!
Jakmile začne postižený dýchat, podáme mu horké nápoje, přikryjeme ho teplou pokrývkou a dopravíme do nemocnice. Utopence zásadně a vždy pokládáme za jen zdánlivě mrtvého a podnikáme okamžitě vše pro jeho záchranu, pokud nejsou zřetelné jisté známky smrti.
