Rozmanité informace o koronaviru sledujeme v médiích téměř bez přestávky již dva roky. Není divu, že se řada lidí začíná ptát, kdy to všechno skončí. V průběhu měsíců jsme se s virem snažili bojovat různými metodami, od lockdownů a karantén až po očkování. I když se zdálo, že vyhráváme bitvu, válka ještě neskončila. Před sto lety zasáhla svět jiná známá pandemie, můžeme se z boje našich předků se španělskou chřipkou něco poučit?
Pandemie a jejich délka
Ze statistik nejrůznějších pandemií, které byly v průběhu lidstva zaznamenány, vyplývá, že většina z nich trvala dva a půl až tři a půl roku, u španělské chřipky tomu bylo o něco méně, hovoří se o osmnácti měsících. V průběhu času pandemické viry obvykle zmutují a vyvinou se v endemické onemocnění, které cirkuluje na nižších, lépe zvládnutelných úrovních. Tak tomu bylo i v případě chřipkového kmene, který stál za pandemií chřipky v roce 1918, a někteří virologové doufají, že k tomu může dojít i v případě viru SARS-CoV-2.
Omicron aneb jak končí mutace virů?
První zprávy naznačují, že varianta Omicron je sice nakažlivější, ale zároveň způsobuje mírnější infekce. To by mohlo přispět i k vytvoření určité imunity u velkého množství lidí, a pandemie by tak postupně odezněla. Přesto je ještě příliš brzy na to, abychom s jistotou věděli, jak pandemie COVID-19 dopadne. Odborníci sice obecně zastávají názor, že většina mutací virů vede k tomu, že se stanou méně nebezpečnými. Zatím ale není stoprocentně zaručeno, že se tak v případě koronaviru v současné době opravdu děje. Navíc rok 2021 lze jen velmi těžko srovnávat s rokem 1918. Vakcíny a další léčebné prostředky, globální cestování, testování či analýza dat, to vše, k čemu dnes máme přístup, totiž trajektorii této pandemie významně ovlivňuje.
Co se stalo s chřipkovým kmenem z roku 1918?
Během několika let se chřipkový kmen, který stál za pandemií v roce 1918, stal méně životu nebezpečným. Konec chřipkové pandemie byl způsoben kombinací imunity velkého množství lidí, kteří ji prodělali, a mutace viru, která vedla k méně závažnému onemocnění. Kmen chřipky z roku 1918 ale nikdy nezmizel, dále mutoval a jeho verze koluje dodnes.
Pokud se zamyslíme nad tím, jak se viry chovají, z biologického hlediska je důvodem jejich života replikace a šíření. To znamená, že pro virus skutečně není výhodné svého hostitele zabít. To, co chce virus dělat, je infikovat hostitele a být nakažlivý, aby mohl nakazit dalšího hostitele a mohl se dále šířit. Je tedy možné, že jsme v současné době svědky tohoto procesu u probíhajících variant viru SARS-CoV-2, nicméně nelze to zatím bohužel říci s naprostou jistotou.
Jak skončí tato pandemie?
O pandemii COVID-19 máme podstatně více údajů než o pandemii chřipky v roce 1918. Tyto údaje se však průběžně a rychle mění. S novými variantami přicházejí i nové otázky, kam pandemie směřuje a zda budeme potřebovat každoroční posilující nebo modifikované vakcíny. Na základě historické zkušenosti existuje poměrně velká pravděpodobnost, že vzniknou nové varianty, které budou vysoce nakažlivé, ale nebudou vyvolávat tolik závažných a smrtelných průběhů onemocnění. Alespoň tak tomu bylo například u španělské chřipky. Zda tento zlom nastane s Omicronem, nebo až s nějakou další variantou, se kterou se setkáme v budoucnu, zatím zůstává bohužel nejasné.
Přemýšlíte nad tím, jak se o koronaviru bavit s dětmi?
Zdroj: weforum.org, ncbi.nlm.nih.gov, cdc.gov, usatoday.com
