Často je slýcháno ze všech stran, že je hliník v těle velmi škodlivý. Je sice pravda, že ve většině případů dovede napáchat paseku, jsou ovšem i případy, kdy je hliník skutečným přítelem a to především u lidí, kteří trpí nadměrným pocením.
Kdo to nezažije, ten nepochopí, nadměrné pocení se nazývá hyperhydróza, jde o nepříjemnou tělesnou vadu, při které se dotyčný potí i při menším pohybu nebo i ve stavu klidu. Takto postižení lidé mají několik možností, jak tento stav řešit, mohou si nechat potní žlázy v některých místech odstranit, mohou chodit na injekce, ale mohou také používat látky obsahující hliník, které se postarají o blokování potních žláz.
Hlinité soli
V kosmetice se nejčastěji využívá chlorohydrát hliníku. Dodnes obsahuje většina deodorantů nebo antiperspirantů hlinité soli. Samotné hlinité soli jsou hlavní složkou těchto přípravků a pokud není uvedeno, že v daném přípravku hlinité soli nejsou, obvykle se v něm vyskytují. Hliník se v těle chová opravdu zajímavým způsobem, na rozdíl od ostatních látek, působí podobně jako estrogen a ve chvíli, kdy se dostane ke žlázám, tak je zablokuje.
Tento efekt je od hliníku očekávaný a vítaný. Bohužel žlázy nevydrží blokovat věčně a tak je nutné daný přípravek používat opakovaně. Hliník je v těle toxický, nedokáže se vstřebat a vylučování trvá velmi dlouhou dobu, jelikož se vylučuje především močí a nikoliv potními žlázami.
Hliník jako dočasné řešení
Přípravky s obsahem hliníku se doporučují používat jako dočasná řešení, nikoliv jako trvalá. Jedním z dříve používaných prostředků proti pocení byl kamenec, neboli síran hlinitý. Dokonce i v dnešní době ho lze zakoupit v mnoha drogeriích. Má mnoho podob, od malého hranolku až po prášek aj.
V případě obtíží s pocením jsou osvědčenou metodou botoxové injekce, které mají účinnost necelý rok a pak také chirurgická řešení, která jsou trvalá. Výrazné zdravotní problémy jsou v přípravcích z hliníkových solí ojedinělá, je ovšem mít na paměti, že hliník v těle je hodný sluha, ale zlý pán.
Kde se tu vzal hliník?
Hliník není jen tak obyčejný kov a ačkoliv mnoho encyklopedií tvrdí, že se využívá pouze necelé dvě století, tak opak je pravdou. Skutečnost je taková, že byl tento prvek objeven již před naším letopočtem. V té době ovšem nikdo nevěděl, o jaký prvek se jedná a tak se využíval bez toho, aniž by se znaly jeho bližší specifikace.
První zmínky o hliníku jsou sice velmi sporné, ale datují se již do dob dávných čínských dynastií, kdy byl hliník nalezen jako sloučenina v opasku padlého generála. Další zmínka vede k římskému císaři Tibériovi, který měl získat vzácnou číši z kovu, který byl získán z hlíny. V historii je mnoho dalších zajímavých odkazů, které směřují k myšlence, že se hliník hojně využíval již dříve, pouze o tom nebylo učiněno dostatečné množství písemných záznamů.
Hliník nebo stříbro?
V minulosti byl hliník velmi často zaměňován za stříbro a to díky vzhledu, kovový lesk těchto dvou kovů je mnohdy nerozeznatelný. Zajímavá zmínka se datuje i na období Napoleona III., kterého fascinoval objev vynálezce jménem Sainte-Clare Deville, který objevil způsob, jak získat z hlíny stříbro. Později se ukázalo, že o stříbro nejde a také, že je výroba mnohem složitější a dražší, než nákup skutečného stříbra, ale také zlata.
Inteligentní výrobu hliníku elektrolýzou předvedl až francouzský vynálezce Paul Heroult, kterému se to povedlo už v roce 1886, od té doby je oslavován jako jeho objevitel.
Čistý hliník se podařilo izolovat až v poměrně nedávné době a to dánskému fyzikovi Hansi Christianovi Oerstedovi, v roce 1824. Ačkoliv separoval hliník takovým způsobem, že byl v čisté formě, tak byl jeho postup velmi nákladný a nepraktický. Inteligentní výrobu elektrolýzou předvedl až francouzský vynálezce Paul Heroult, kterému se to povedlo už v roce 1886, od té doby je oslavován jako jeho objevitel.
Možná je to ovšem neprávem, jelikož stovky alchymistů z dávných dob znali tajemství hliníku dávno předtím a ačkoliv byla dříve cena hliníku nesrovnatelně vyšší než cena zlata, tak nyní je považován tento prvek za běžnou věc. Po objevení se tento prvek v Čechách dlouho nazýval latinským názvem, až později dostal pojmenování hliník, právě díky jeho původní výrobě z hlíny.
