Jednoletá bylina s vřetenitým, tenkým kořenem a pýřitě vlnatou až skoro lysou, vzpřímenou, většinou bohatě rozvětvenou, 10 až 50 cm vysokou lodyhou, jejíž jednotlivé větve jsou prodlouženy a nesou po jednom úboru. Listy střídavé, lysé nebo trochu pýřitě vlnaté, nepravidelně dvakrát peřenosečné ve vejčité úkrojky, jež jsou peřenoklané v cípy kopinaté, špičaté, 0,5-1 mm široké. Vřeteno listů je nezubaté. Úbory jednotlivé na dlouhých stopkách, 2-3 cm v průměru, 8 terčem měřícím 5-7 mm v průměru, se zákrovem skoro polokulovitým, složeným ze střechovitě uspořádaných, podlouhlých, vlnatě pýřitých, bledých a na špičce hnědě blanitě lemovaných listenů. Lůžko úborů kuželovité, na celém povrchu porostlé kopinatými, celokrajnými a ostře přišpičatělými plevkami.
Kvítky v terči zlatožluté, oboupohlavné, s rourkou korunní dole ztluštělou a nahoře pěticípou, pravidelnou. Tyčinek je pět. Jazykovité květy na okraji úborů jsou samičí v počtu 5-8 nebo 13, s korunou bílou, podlouhle čárkovitou, až 12 mm dlouhou. Nažky čihovitého tvaru, podélně rýhované, nahoře se svalovitým, u vnitřních nažek často blanitým lemem na temeni, který tvoří kroužek.
Kvete od června do září. Je to plevel, který roste ve velkém množství hlavně v jařinách, protože jeho semena klíčí na jaře. Rovněž hojný je na úhorech, na mezích, u cest a na jiných pustých místech, nížiny až dosti vysoko do hor. Roste skoro v celé Evropě a na východ zasahuje až do Malé Asie a Arménie, na jih pak do severní Afriky. Zplaněle roste v Severní i Jižní Americe, v Austrálii a na Novém Zélandu. Celá rostlina voní dosti silně, daleko ne však tak příjemně jako heřmánek pravý, kterému se dosti podobá. Dříve se této rostliny používalo v lidovém lékařství na rány.
(A.Pilát, O.Ušák)
