Zlomenina je porušení celistvosti kosti. Kost je sice jednou z nejtvrdších tkání těla, její pevnost je však omezená. Zlomeniny vznikají nejčastěji přímým úderem, nárazem, pádem těla nebo dopadem předmětu na tělo. Tak dochází k většině zlomenin dolních končetin a lbi. Nepřímým nárazem při pádu, uklouznutí nebo zakopnutí vznikají zlomeniny předloktí. Pády z velkých výšek bývají příčinou zlomenin lebky a páteře. Stlačení způsobuje zlomení lbi, hrudníku a pánve.
Zavřená zlomenina je taková, při níž došlo k zlomení kosti bez většího porušení souvislosti kůže. Poznáme ji podle otoku a případně i změněného tvaru poškozené části těla, deformace, která bývá typická zvláště při větších zlomeninách končetin. Pohyb v kloubech sousedících zlomenině vyvolává značnou bolest v místě zlomení. Byl-ll zdroj násilí, které způsobilo zlomeninu, zvlášť silný a prudký, proráží zlomená kost kůži a objevuje se na povrchu těla. Tak vzniká otevřená zlomenina.
První pomoc
Zlomenina je těžké poranění, proto také vyžaduje okamžitý zásah první pomoci. Zlomeným údem nesmíme pohybovat, natahovat jej nebo otáčet. Při otevřené zlomenině se nesmíme pokoušet vpravit kostní úlomky zpět do rány. Jedním z příznaků zlomeniny jsou slyšitelné nebo hmatné drásoty v místě zlomu. Nesmí se však zjišťovat násilím. Bolest při zlomenině je vyvolávána poraněním okostice, která je bohatě zásobena nervovými vlákny a tělísky citlivými pro vnímání bolesti.
Otevřenou zlomeninu ošetřujeme nejprve jako ránu a potom teprve jako zlomeninu. Při zavřené zlomenině přikládáme na poraněné místo octanový obklad a potom zlomenou končetinu nebo část těla opatrně znehybňujeme. Má-li raněný žízeň, dáme mu napít; výhodné je podat mu minerální vodu. Po dokonalém znehybnění postaráme se o odvoz poraněného k odbornému ošetření. Při zlomeninách velkých kostí může dojít k šoku, neposkytneme-li včas první pomoc s cílem zamezit bolesti, zabezpečit pevné znehybnění zlomeného údu a zařídit pohodlný odsun do nemocnice.
