Noční sova versus ranní ptáče: Co je pro naše zdraví lepší?

Z hlediska požadavků na spánek se obvykle lidé dělí do dvou skupin. Na ty, kterým nedělá problém probouzet se brzy ráno za zvuku zpívajících ptáků, a na ty, kterým slyšet jejich ranní zpěv rozhodně příjemné není. Většina ranních ptáčat se ráda probouzí, když je den ještě „mladý“, oproti tomu noční sovy mají naopak tendenci vstávat pozdě, ale nedělá jim problém zůstat vzhůru dlouho do noci a často jsou též v pozdějších hodinách dne nejproduktivnější.

Skutečně ranní ptáče dál doskáče?

Pořekadlo o tom, že ranní ptáče dál doskáče, určitě znáte. Je ale skutečně pravda, že je pro náš organismus lepší být spíše ranním ptáčetem či skřivanem, jak se někdy též říká, než noční sovou?
Ranní ptáčata se obvykle vyznačují těmito vlastnostmi:

  • chodí brzy spát
  • brzy vstávají
  • cítí se nejlépe a nejaktivněji v ranních a dopoledních hodinách
  • později odpoledne a večer mají méně energie
  • je pro ně těžší zůstat vzhůru po určité hodině

Obecně platí, že ranní ptáčata jsou ve společnosti často vnímána lépe než noční sovy, protože se snáze přizpůsobují standardnímu dennímu režimu.

Žena v posteli s budíkem.
zdroj: pexels.com

Lidé patřící do kategorie noční sovy mají naopak tendenci:

  • zůstávat dlouho vzhůru
  • rádi si přispí
  • cítí se nejlépe a nejaktivněji odpoledne a večer
  • po brzkém probuzení se cítí unavení
  • mají problém zůstat během dne, především v dopoledních hodinách, bdělí

Vzhledem k tomu, že většina společnosti je postavena na denním režimu, jako je pracovní doba od 9 do 5 hodin nebo denní vyučování ve škole, mohou mít „pozdní spáči“ s přizpůsobením určitým činnostem problémy. Na druhou stranu mnoho umělců či spisovatelů uvádí, že nejlépe pracují, když svět kolem nich tiše spí.

Co dělá z člověka noční sovu nebo ranní ptáče?

Vědci zjistili, že velkou roli v tom, zda jsme ranní ptáčata či noční sovy, hraje genetika. Při určování našeho spánkového chronotypu mohou hrát roli také cirkadiánní rytmy. Tentýž výzkum rovněž naznačil, že ženy dávají častěji přednost brzkému vstávání a že existuje potenciální souvislost mezi ranním vstáváním a osobnostním rysem svědomitosti.

Nedávná studie z časopisu Scandinavian Journal of Medicine and Science in Sports poukázala též na souvislost mezi spánkovým chronotypem a fyzickou aktivitou. Ranní ptáčata měla tendenci k větší fyzické aktivitě, zatímco noční sovy k menší. Noční sovy měly ve srovnání s ranními ptáčaty o 60 až 90 minut denně méně aktivity. Muži noční sovy také trávili více času vsedě. Kromě toho existují i vědecké důkazy, že noční sovy častěji trpí problémy s metabolismem a duševními poruchami. V neposlední řadě jsou lidé, kteří preferují ponocování a pozdní vstávání, náchylnější ke vzniku cukrovky 2. typu.

Jak poznat svůj přirozený spánkový chronotyp?

K tomu poznat, zda jsme od přírody ranní ptáče nebo noční sova, je třeba odložit budík a experimentovat s tím, kdy je pro nás přirozené jít spát a kdy se přirozeně probouzíme. Pravděpodobně bude potřeba několika dní, než se váš organismus ustálí na svém preferovaném schématu. Nakonec zjistíte, že chodíte spát a probouzíte se přibližně ve stejnou dobu. Pokud se vám často chce spát až po půlnoci, jste pravděpodobně noční sova. Potíž je v tom, že dosavadní výzkumy naznačují, že většina lidí pravděpodobně spadá někam mezi tyto dva chronotypy, nejsou tedy ani ranní práče, ani noční sova.

Zdroj: sciencedaily.com, altamed.org, health.harvard.edu, nature.com, onlinelibrary.wiley.com, researchgate.net

Martina Šťastná

Líbil se vám tento článek? Dejte mu 5 hvězdiček. :)

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna a nebude uložena do žádné databáze. Vyžadované informace jsou označeny *.