Vytrvalá, bažinná bylina se silným, rozvětveným oddenkem a vzpřímenými, smačkle oblými lodyhami, které jsou dvouřadě porostlé trávově zelenými, 1-3 cm širokými jezdivými listy, postavenými k lodyze hranou. Přízemní listy jsou skoro tak dlouhé jako kvetoucí lodyha. Světle žluté a rychle vadnoucí, vodnatě dužnaté květy jsou dosti dlouze stopkaté, nevoní a vznikají v úžlabí bylinných listenů.

Mají spodní, trojpouzdrý semeník, který je ukryt v listenech, a okvětí v dolejší části srostlé v trubku, která se rozšiřuje náhle v šest cípů okvětních, z nichž tři vnější jsou rovnovážně až nazpět odstálé, vejčité, bez kartáčku (který u jiných druhů je velmi nápadný), uprostřed tmavožluté s fialově hnědými žilkami. Vnitřní tři cípy okvětní jsou vzpřímené, čárkovité a kratší než bliznové laloky. Tři tyčinky mají prašníky ukryté pod laloky blizen. Čnělka je prodloužená, nahoře rozdělená ve tři velké lupenité a vpředu dvoupyské laloky. Hořejší pysk bliznový má špičaté úkrojky. Plod je 4-5 cm dlouhá, válcovitá, převislá, tupě trojhranná tobolka s krátkou špičkou na konci, jež obsahuje četná plochá, hladká, 6-8 mm v průměru měřící semena.

Roste hojně v příkopech, na březích řek a rybníků a v bažinách, hlavně v nížině, řidčeji i v pahorkatině. Je rozšířen skoro v celé Evropě, dále na Kavkaze, v západní Asii a v severní Africe. Dříve se používalo oddenku kosatce žlutého v lékařství. Protože obsahuje hodně tříslovin, možno ho použít i v koželužství. Spolu se solemi železa se hodí k barvení na černo.

Zdroj: A.Pilát, O.Ušák