Pór (Allium Porrum) jest jako cibule rostlina dvouletá, která se od cibule rozeznává plochým trávovitým listem, který u oné je trubkovitý. Pór požívá se nejen jako přísada polévek, ale i jako samotná zelenina bývá připravován podobným způsobem jako chřest. A právě pro tento dvojí účel jsou též odrůdy různých vlastností, jedny rostou více do listů, kdežto druhé tvoří velké silné stvoly.
Mezi letním a zimním pórem není jiného rozdílu, než že prvnější v zimě často úplně vymrzá, kdežto druhý snese bez poškození i největší mrazy. Pór žádá živnou, v předchozím roce vyhnojenou půdu. Čerstvý hnůj, zvláště hovězí, se mu protiví. Semeno seje se buď na začátku března do pařeniště nebo o měsíc později do svobody. Jakmile semenáčky síly brku dosáhly, rozsazují se při pochmurném počasí na připravené záhony na všetrannou vzdálenost 15 cm do řad, 8-10 cm hluboko; listy a kořínky se jako u cibule trochu zkracují. Je-li po zasazení sucho, musí se záhony důkladně zakropiti.
Zalévání nemá být nikdy za zbytečnost považováno, jeť pór rostlinou vláhu ve zvýšené míře vyžadující. Znamenitě jde mu k duhu, přidá-li se do vody k nálevu určené část holubího trusu nebo guana. Kde hledí se vypěstovati zvláště silných stvolů, lze odporučiti několikeré zkracování listů o celou polovinu jich délky. Kdo nehledí na silné stvoly, spokojíc se obyčejnou silou, může semeno zasíti rozhozem po záhonech a rostliny na dále samy sobě ponechati, toliko je prořídnouti občas zalíti.
Na jaře setý pór, ať byl vyset nebo přesazen, je vždy v podzimku vyspělý a může se po partiích po celou zimu dobývati. Zakládati na zimu pór do sklepa se nedoporučuje, tratí na příchuti a nabývá stuchlého zápachu; lépe je vyndaný pór cele i s natí do země zahrabati a povrch slámou přikrýti. Pór na semeno seje se v červenci a rozsazuje se v září. Na zimu může se trochou slámy přikrýtí, jinak možno však i rostliny z jarní sadby na semeno ponechati. V září bývají obyčejně semena zralá, stvoly se uřežou, do otepí svážou a na půdu k dozrání uloží. Pór stejně jako cibule má semeno jen dvě léta klíčivé, v třetím roce již nesejde.
Z původního znění Katechismu zelinářství z přelomu 19./20. století, z dob Františka Ferdinanda d’Este
