Při těžkých poraněních vzniká v těle mnoho škod – bolest, ztráta krve, tvorba škodlivých látek v poraněných tkáních, což vše nepříznivě působí na řídící ústrojí těla – na mozek a na žlázy s vnitřní sekrecí. Tato ústrojí zpočátku čelí škodlivým vlivům obrannými mechanismy – zúžením cév a zrychlením tepu, aby se udržel krevní tlak, normální dýchání a výměna látek. Další nepřetržité působení škodlivých vlivů však vyčerpává obranné schopnosti těla a vznikají poruchy krevního oběhu, dýchání a výměny látek, které souborně nazýváme šok (z angl. shock – úder, otřes).
Šok je tedy vážná reakce těla na poranění, které ohrožuje život člověka. Vzniká někdy hned, jindy za 2 až 4 hodiny po úrazu, kdy řídící ústrojí těla, vyčerpaná zápasem s následky poranění, již selhávají.
Příznaky a následky
Raněný postižený šokem je bledý, bez zájmu o okolí. studeně se potí. Zornice jsou rozšířené, dech a tep zrychlený, krevní tlak klesá. V těžkém stupni šoku raněný zvrací, má velkou žízeň, v obličeji šedne. Rty, boltce a konečky prstů promodrávají. Někdy odchází samovolně stolice a moč. Tento stav přechází v bezvědomí a smrt.
První pomoc
Rychlá a dokonalá první pomoc při každém těžkém poranění zabraňuje vzniku šoku. Pokud raněného najdeme už ve stavu šoku, poskytujeme stejně napřed první pomoc podle druhu poranění, tj. stavíme krvácení, znehybníme zlomeninu apod., pak ho zabalíme do přikrývek, uložíme vleže s mírně sníženou hlavou. Má-li raněný žízeň a nepředpokládá-li se poranění břišních ústrojí, podáváme vodu. Do nemocnice odvážíme raněného, který je v šoku, co nejšetrněji.
Soubor opatření nutných k zabránění vzniku šoku lze si zapamatovat jako „pravidlo pěti T“:
- ticho
- teplo (ne přehřátí)
- tišení bolesti
- tekutiny (jen při vykrvácení, popálení a nejsou-li poškozeny trávicí orgány)
- transport
