Popáleniny vznikají účinkem vysoké teploty plamene, horkých a hořících tekutin a žhavých předmětů. Může je způsobit i sluneční záření, horské slunce nebo ionizační záření. Ač jsou spáleniny v podstatě poraněním kůže a podkoží, přece jejich následky postihují celé tělo.
Popáleniny označujeme stupni, a to:
I° zčervenání a otok kůže,
II° puchýře naplněné žlutavou tekutinou,
III° příškvary – místní odúmrt‘ tkáně,
IV° zuhelnatění.
Větší popáleniny vyvolávají šok. Na popálených místech vznikají jedovaté rozpadové látky, které pronikají do krve a zaplavují celé tělo. Na popálené plochy se dostávají bakterie a vzniká hnisání. Krev ztrácí plazmu, zahušťuje se a nemůže dostatečně plnit své hlavní poslání – roznášení kyslíku. Při ll. stupni popálení, je-li postižena více než polovina povrchu těla, hrozí smrt.
První pomoc
Popáleného je nutno především odsunout z dosahu pálícího zdroje a paku hasit hořící části oděvu plachtou, přikrývkou, kabátem nebo vodou.
Ošetření popálenin vyžaduje čistotu. Podle možnosti má zachránce i popálený mít ústa a nos překryty mulem nebo aspoň čistým kapesníkem nebo šátkem, aby při hovoru a dýchání bakterie z úst a nosu neinfikovaly popálená místa, která jsou vůči tomuto nebezpečí zvlášť citlivá.
Popáleného místa se nesmíme dotýkat rukama, puchýře nepropichujeme. Přiškvařený oděv se neodtrhává. Popáleninu překryjeme čistým (sterilním) mulem. Je-li popálenina rozsáhlá, lze k jejímu překrytí použít čisté vyžehlené prostěradlo. Na popálení končetiny je nejlépe použít sterilní celofánové obálky z pohotovostního vybavení, v krajním případě čistý kapesník.
Popáleného máme přikrýt pokrývkou, dbáme však, aby mu nebylo horko. Podáme větší množství tekutin – čaj, minerální vodu a zajistíme rychlý transport do nemocnice. Nesmíme zapomenout na protišoková opatření.
Na popáleninu nedáváme žádnou mast ani zásyp.
Zdroj: J. Junas, PAPP