Zimostrázek horský roste endemicky v menších koloniích nebo porostech v obvodu jehličnatých lesů. Nejčastěji na silikátovém podkladě. V kulturních lesích nejhojnější v borech. Vyskytuje se však i na půdách vápnitých.
Botanický velmi zajímavý, vždy zelený polokeř, se žlutými květy podobného složení jako květy vítodu. Evropsko-alpinský endemit, patřící k rostlinám vítodovitým. Kvete v květnu a červnu, na podzim často i po druhé. Zasluhuje ochrany, neboť jeho stanovišť neustále ubývá. Dnes ještě poměrně hojný v Brdech, v Pošumaví, v Krušných horách, na Karlštejnsku. Na Moravě neroste, ač ještě starší literatura jej zde uvádí. Do západní části Čech až k údolí Vltavy pronikl z jihozápadního Německa, kam se rozšířil z vápencových Alp a jejich předhoří. V alpské oblasti je význačným vegetačním, prvkem v průkopní společnosti vřesovce a kleče alpské na vápencových půdách. Sdružení Vřesovce červeného a zimostrázku horského nacházíme u nás v borech Císařského lesa na suchých, slunných svazích.
Zdroj: A. Mezera (Rostliny našich lesů)