Multitasking je „in“. Co ale dělá s naším mozkem? Přetěžuje ho, nebo naopak posiluje?

Multitasking, tedy dělání několika různých věcí najednou, svým způsobem připomíná žonglování. Při žonglování se snažíte udržet ve vzduchu najednou co nejvíce míčků. Čím větší počet míčků, tím větší pravděpodobnost, že nám některý z nich v určitém okamžiku upadne. Děje se něco podobného v našem mozku, když děláme více úkolů najednou? Jinými slovy, přetěžuje multitasking náš mozek, nebo ho může naopak posílit?

Problematika multitaskingu

Mnoho z nás bez problémů zároveň chodí a mluví, jí a čte zprávy nebo posílá e-maily a sleduje televizi. Ale to, že jsme schopni multitaskingu, ještě neznamená, že to, že ho praktikujeme, je dobře. Lidský mozek totiž není uzpůsoben k tomu, aby dělal dvě věci najednou. Zjednodušeně řečeno, když to děláme, něco nás to stojí.

Vědci pomocí zobrazovací technologie vysledovali oblast mozku, která je za multitasking zodpovědná, a zjistili, že když se člověk soustředí na nějaký úkol, průtok krve směřuje do oblasti mozku, která je pro tento úkol potřebná. Když děláme více věcí najednou, oblastí mozku, která dostává zvýšený průtok krve, je prefrontální kůra.

Co se děje v mozku, když „přepínáme“ mezi úkoly?

Při multitaskingu je mozek nucen neustále přesměrovávat své zaměření, což v konečném důsledku vede ke snížení výkonu při plnění jednotlivých úkolů. To může mít dopad i na paměť, protože multitasking snižuje schopnost našeho mozku uchovávat a kódovat příchozí informace.

Studie prokázaly, že multitasking snižuje produktivitu až o 40 %. Velmi důležitá je také rychlost, s jakou přepínáme mezi úkoly. Když účastníkům promítali 50sekundové úseky tří akčních filmů, zjistili, že kratší doba sledování vedla k „roztříštěné kontinuitě“, zatímco nepřerušené sledování filmu po dobu 6,5 minuty umožnilo optimálnější fungování mozku.

Protichůdné úkoly jsou pro mozek snazší než úkoly podobné

Zajímavé je, že mozek se více namáhá, když se ve stejnou dobu snažíte dělat činnosti, které mají podobný charakter, a méně, když mají úkoly odlišné kognitivní potřeby. Zjednodušeně řečeno, můžete být schopni jít po ulici a přitom mluvit s kamarádem, ale mnohem obtížnější je mluvit s kamarádem, když se snažíte napsat esej, která nesouvisí s tím, o čem se bavíte. Je to proto, že chůze a mluvení zahrnují dva různé mozkové systémy, ale mluvení a psaní mají společný systém.

Zdroj: brainfacts.org, livestrong.com, sciencedaily.com