Strach na lidi platí, o tom není třeba diskutovat. A pokud se spojí s motivací, která vás má dohnat do vysněného cíle, může z krátkodobého hlediska zafungovat a celý proces výrazně urychlit. Takový postup je ale na hraně a slabší povahy nevyváznou bez psychické újmy.
Extrémy jsou k ničemu
Strach patří mezi negativní emoce a každý člověk při něm reaguje jinak. Někdo je vyplašený, jiný se chová zkratkovitě a těžko formuluje myšlenky, další propadá stavům úzkosti nebo naopak vzteku. Mohou se přidat nevolnosti a mdloby. Jeden mlčí a zpracovává emoce v tichosti, druhý ze sebe chrlí vulgarismy a snaží si ulevit. Vnější reakce se liší, ale dopad na lidský organismus je víceméně stejný. Paralytický, toxický, sžíravý.
Hranice mezi stavem, kdy se dokážete vybičovat k lepšímu výkonu a pod pohrůžkou nebo s vidinou strachu jdete přímo k cíli, a okamžikem totální paralýzy a citelných dopadů na tělo a duši – od zimnice nebo návalů horka po mravenčení nebo svědění a tupou bolest hlavy a svalů – je velice tenká. Jakmile ji překročíte, dostanete se do fáze, ze které není návrat jednoduchý. V krajním případě může trvat i mnoho měsíců. Nehledě na újmu na sebevědomí. Týká se to oblasti práce, studia, rodičovství a partnerského života, cvičení nebo peněz a zázemí.
Dvě strany mince
Představte si dvě následující situace, rozdíl je patrný a vliv strachu na nich ukazuje odlišné roviny, každou z jiného konce.
V hlavní roli strach – část první
Čeká vás závěrečná zkouška. Poctivě jste se učili. Vyjma jednoho týdne, kdy jste si dali pauzu a upřednostnili krátkou dovolenou s partnerem. Doufáte, že vás malé povyražení nebude stát úsilí, které jste do studia vložili. Závisí na tom celý rok, jde o nejdůležitější zkoušku celého ročníku. Vaši předchůdci ale odchází s nepořízenou. Dopadnete stejně, víte to. V hlavě si promítáte nejtemnější scénáře. Přijdete o stáž v ordinaci zubního lékaře, o kterou jste tolik usilovali. Budete muset změnit letní plány a odpustit si trip po Rumunsku. Ponížíte se sami před sebou i před vyučujícím.
Krátkodobý strach trvající pár dní tělu ani mysli neškodí. Naopak. Snadno se tak můžete vyšvihnout k metě, kterou jste si vytyčili. V omezeném množství funguje strach jako hnací motor a pomáhá překonávat překážky. Cíle ale musí být reálné.
V hlavní roli strach – část druhá
Je začátek ledna a přemýšlíte nad letní dovolenou. Se vší vervou se pustíte do cvičení a jedinou motivací je pro vás postava bez nedostatků, bez madel lásky, celulitidy na stehnech a povoleného břicha. Vyřadili jste cukr a mléčné výrobky, které vás nadýmají. Vzdali jste se sladkého ovoce, luštěnin a tmavého masa. Dodržujete všechny postupy, jak se rychle zbavit přebytečných kilogramů. Chodíte pěšky, nepoužíváte výtah, začali jste běhat, k obědu máte hrst povadlého listí. A v posilovně se motivujete tím, že pokud nezhubnete, budete na pláži dělat tak akorát ostudu.
Motivace je důležitá, ale pokud si nevyhradíte prostor pro kompromisní řešení, ovládne vás strach. Jak byste si mohli dovolenou užít, když nebudete dokonalí? Strach z neúspěchu vás nesmí přemáhat. I pouhá cesta je cíl a každý krok dopředu se počítá a zasluhuje si respekt. Extrémy lidské duši nesvědčí a pokud neudržíte rozumnou mez, vytvoříte v sobě psychický blok a silou vůle ho nezlomíte. Budete muset sklonit hlavu a přiznat si chybu. Nenechte se zmanipulovat strachem, jinak přestanete vnímat varovné signály, od přetížení nebo vážných úrazů je tak jen kousek.
lifehack.org
