Křen (Armoracia rusticana) je skoro výhradně odkázán na pěstování polní a máme v Čechách jednotlivé krajiny, které zvlášť pěstováním křenu prosluly, ku př. Malín. Nejlepší půdou pro křen je kyprý, na humus bohatý písčitý jíl s propustnou spodinou. Poloha musí být výslunná. Pozemek pro pěstění křenu určený budiž v předchozím podzimku hojně hovězí mrvou vyhnojen. Bez důkladného hnojení není naprosto možno dodělati pěkných, silných prutů.
Plným právem lze o křenu říci, že na žádnou druhou rostlinu nepůsobí jakost půdy tak významně jako na tuto: v těžké půdě stává se příliš štiplavým, v čerstvě hnojené zkornatí, v mokré hnije, v příliš suché je houževnatý čím je půda kypřejší a výživnější, tím pěknější chutnější jsou kořeny. Rozmnožování křenu děje se prostředně silnými vedlejšími kořeny. Kořeny ty získají se v podzimu, když se křen dobývá a pro trh určené zboží se všech postranních kořenů zbavuje. Nejlepší k sázení jsou kořeny v délce 20-30 cm a v síle prstu; tyto se přes zimu zakládají a teprv na jaře sází. Se sázením započne se v dubnu. Dříve než se k vlastní práci sázení přikročí, odrou se kořeny drsným hadrem neb tupým nožem tak, aby každá násada postranních kořínků byla odstraněna. Sázení děje se kolíkem, který se stejným směrem šikmo zapichuje.
Kořeny kladou se tak na odstavce 25 – 30 cm, ale zahrnují se na povrch jen zcela nepatrně. Pokračuje se dle šňůry, každá další řádka na 30 cm od předchozí. Komu by na tom záleželo vypěstovati zvlášť pěkných by kořenů, nechť asi v šestém týdnu po sázení jednotlivé kořeny do hloubky 15 cm odhrabe a všecky narostlé postranní kořínky jak náleží sedře, nejlépe se k tomu hodí ostrý vlněný hadr. Sazenice zůstanou takto po dvě léta na témž místě, při čemž se může výše uvedená manipulace s odhrnutím kořenů i v druhém roce na jaře opětovati. Kde to možno, má se hned po zasazení každá jednotlivá jamka, aby se zem lépe kol kořenů usadila, vodou zašlemovati. Veškerá práce během dvou let záleží v občasném okopávání a vypletí. V Bavorsku, kde je křenařství rovněž na vysokém stupni, pěstují křen trojím způsobem. Roční, dvouletý a tříletý turnus.
Odrhnutí kořenů v prvních dvou letech do hloubky 15 cm, v třetím pak až na 25 cm je součástí pěstění. Jednoletá kultura vyžaduje nejsilnějších sazeček, zašlemování močůvkou, dobré půdy a druhého odrhnutí kořenů v červnu. Při tříleté kultuře musí se rovněž v červnu všecky postranní kořeny odřezati. Ku dobývání kořenu ze země přistupuje se na zimu před dostavivšími se mrazy. Po straně vyhloubí se příkop do hloubi 60 cm, načež se jednotlivé řady podebírají, aby veškeré kořání se vybrati dalo. V zemi nesmí ani kořene zbýti, stal by se plevelí. Pro trh vybrané kořeny se očistí, krček se ale ponechá, načež se ve sklepě do písku založí. Současně roztřiďuji se též slabé vedlejší kořeny dle síly a délky na příští sazenice, tyto poslednější zakládají se na svobodě do země.
Z původního znění Katechismu zelinářství z přelomu 19./20. století, z dob Františka Ferdinanda d’Este
