Vytrvalá, bažinná rostlina s vodorovným, plazivým, rozvětveným, 1-3 cm tlustým a příjemně vonným oddenkem, který se plazí na povrchu bahna a jen na spodní straně vyhání kořeny, jimiž je v půdě upevněn. Z něho vyrůstají ve dvou řadách listy, jež jsou živě zelené, mečovité, až 1 m dlouhé a asi 15 mm široké a také květonosné stvoly, jež jsou po jedné straně ostré a po druhé žlábkovité. Drobné žlutozelené kvítky jsou směstnány ve válcovitou, až 8 cm dlouhou palici, která vyrůstá zdánlivě z boku, nikoli z vrcholu květního stvolu. Toulec, který u jiných árónovitých rostlin objímá květní palici jako kornout, je u puškvorce mečovitý, listu podobný a je rovněž namířen vzhůru, takže zatlačuje květní palici stranou. Drobné nevzhledné kvítky mají okvětí složené ze 6 žlutavě zelených šupinkovitých lístků a obsahují 6 tyčinek a jeden svrchní, 2-3 pouzdrý semeník s přisedlou bliznou. Plody jsou podlouhlé, červené bobule, které se však u nás nikdy nevyvinují. Kvete v červnu a červenci. Roste na bažinatých březích stojatých i mírně tekoucích vod v odvodňovacích příkopech a na jiných bažinatých místech z nížin až do podhůří roztroušeně, ale místy velice hojně. Není to naše domácí rostlina, nýbrž jen zplanělá. Její vlastí jsou tropické kraje východní Asie, odkud se dostala v pradávných dobách na západ neboť byla hledaným léčivem. Znali ji již staří Řekové a Římané.

Byl ceněn jako léčivo při chorobách žaludečních, ještě dnes se připravují z něho likéry. Obsahuje hořký glykosid acorin a alkaloidy calamin a cholin, jakož i množství škrobu a vonného oleje.

Zdroj: A.Pilát, O.Ušák

Nové články