Tuřín či dumlík (Brassica napus rapifera) je nejbližším příbuzným vodnice, od níž liší se daleko větším, více podlouhlým, žlutohnědým kořenem. Jest to zelenina více polní než zahradní, která nejlépe prospívá v půdě více vazké, byt i nebyla, příliš výživná.

Podmínkou je, že musí být půda vápenitá, aspoň na 1 m hluboká a na 75 cm propracovaná. Teplá poloha je rovněž podmínkou. V půdě lehké je výsledek pěstění pochybný: kde nedostává se půdě vápna, tam tratí tuřín na hodnotě: v stínu daří se chrást na úkor kořenů. Výsev nemá se nikdy před 15. květnem prováděti, dříve seté rostliny vybíhají rády do květu a dřevnatí. — Mladé rostliny, když trochu nesílily, rozsazují se na vzdálenost 45-50 cm na dobře vy-hnojený pozemek. Při sázení zkrátí se kořínek i listy. Během léta se pozemek čistí a zem se kol sazenic, zhrůbkuje, čímž ze země vynikající kořen nabývá jemností. Když pak nastanou mrazy, kořeny se vytahají, listí i vedlejší kořeny se odstraní a řípovitý kořen se do sklepa nebo do jam jako brambory uloží. Pozdní sadby nedávají tak velikých kořenů, tyto jsou ale daleko chutnější než ony přerostlé.

Z původního znění Katechismu zelinářství z přelomu 19./20. století, z dob Františka Ferdinanda d’Este

Nové články