Štěrbák či španělský salát (Cichorium Endivia) je zeleninou novější doby, je v panských kuchyních dosti znám a lze předpokládati, že jednou i na trzích se objeví. Především jest to Francie, kde se štěrbák nejvíce pěstuje a také spotřebuje. Pokud se odrůd týče, záleží hlavní rozdíl v méně či více zkadeřených a vyštěrbených listech, méně v barvě — zelené neb nažloutlé.

Pokud lze o požadavcích štěrbáku mluviti, shodují se tyto ponejvíce se salátem hlávkovým, vybíhání do květu jest zde zjevem ještě častějším, proto nesmí se nikdy předčasně sázeti. Z pravidla seje se semeno teprve od poloviny června, načež se seje vždy v týdenních obdobích až do konce srpna. Jedině vydatné zalévání zamezí předčasné vybíhání do květu. Když štěrbák dokonalou rosetu listoví vytvořil a jeví se pěkné srdéčko, sváže se chrást týmž způsobem, jako u salátu římského. Přihrabování země kol schoulené natě se nedoporučuje, za deštivé povětrnosti povstává snadně hniloba. Po 14 dnech bývají srdéčka jak náleží vybílena a lze jich pro kuchyň použíti; pozdní sadby ukládají se do sklepa. Vyberou se i s kořenem ze země a založí do sušší země, musí se ale občas přehlížeti, an lehce hniji; udrží se tak až do nového roku. K setí má se bráti jen tříleté semeno, z mladších semen narostlé rostliny vybíhají mnohem více do květu.

Z původního znění Katechismu zelinářství z přelomu 19./20. století, z dob Františka Ferdinanda d’Este

Nové články