Salát hlávkový či locika (Lactuca sativa v. capitata) je nejznámější všech zelenin salátových, k všeobecnému rozšíření dopomohl mu vedle něho pěstování hlavně jeho význam jako podporovatele trávení, tedy jakás dietetická vlastnost jako potraviny. Na dobrém salátu vyžaduje se, aby měl chrást měkký a chuti příjemně lahodné, aby chrást co možno záhy v pevné hlávky svíral, aby hlávka předčasně do květu nevybíhala a aby i na talíři vzbuzoval laskominy svým vzezřením.

Odrůd je takové množství, že bylo sotva možno vlastnosti všech přesně vystihnouti a znáti, a každý větší bod zelinářský má svoji vlastní místní odrůdu. Co do barvy rozeznávají se zelené, žluté, hnědé až krvavé a tečkované. Nejpevnější hlávky tvoří kamenohlávek, nejčervenější jsou saláty pstruhové poslednější netvoří nikdy tak pevných hlávek jako prvnější, mají ale daleko větší a také i křehčí chrást a jsou zvláště pro pozdější sadby důležity.

Není zde třeba tak dlouho čekat až se hlávka vyvine, proto zdánlivé také není vybíhání tak patrné jako u pevné hlávky tvořících odrůd, které, sotva že počnou listy svinovati, již do květu vybíhají. Důležitější je rozlišení odrůd ranných od zimních. Salát hlávkový potřebuje zdravou, výživnou, kyprou půdu ve volné, teplé, proti prudkému nárazu větru chráněné poloze. Pro jarní sadby seje se semeno v polovici února na poloteplé pařeniště, kdež se dobře ochraňují a posléz větráním povlovně utužují. Dovolí-li tomu panující povětrnost, může se od konce března přistoupiti ku vysazování do volné přírody, a to nejprve na záhon proti jihu položený. Obyčejně mívají semenáčky v té době již asi 6 listů. Při sázení, jež dělá se kolíčkem, nutno pečlivé šetřiti hlavní kořínek, aby nebyl ohnut a též lístky aby nebyly sebou zemí zahrnuty. Skoro vždy sází se na vzdálenost 20-30 cm a po zasázení se každá rostlinka, jednotlivě trubkou zalévá. Kdyby snad hrozily větší mrazíky, tu chráníme novosadbu potřesením drchanou slámou, která se později sebere. První sklizeň nastává obyčejně koncem května. Druhý výsev může se udělati v polovici března buď na studené pařeniště nebo na záhon podél stěny běžící a trochu chráněný. Sadba tato musí se při pěkném počasí častěji postřikovati.

Pro letní sadby volí se záhony ve vlhčí a chladnější poloze. Komu na tom záleží, aby měl po celé léto důstatek dobře vyvinutých hlávek, musí od dubna až do července každých 10 dnů vždy znovu menší část semena zasíti, aby bylo vždy čerstvých sazenic po ruce. Jakmile tyto sazeničky náležité síly dosáhly, připraví se hodně kypré záhony, jichž povrch se dobře setlelým koňským hnojem posype, nejlepší je z pařeniště vyndaný hnůj. Rostliny sázeji se na vzdálenost 25 cm. V létě chraňme salát při svitu slunce pokropiti, tím se přivodí nejsnadnější vyhnívání hlávek. Zimní druhy salátů rozeznávají se povšechně jen tím, že nemá zima na ně valného účinku. Též jich požadavky na jakost půdy jsou ještě skrovnější než při salátu letním, daříť se i na, sklizených záhonech, jen když není půda příliš lehká nebo studená. Za to však vyžaduje ochrany před východním, severním a severovýchodním větrem a polohy, kde by byl sluncem toliko po poledni ozářen. Semeno zimního salátu seje se v polovici měsíce září, v krajinách studenějších již v srpnu.

Vysazování nastává asi po 3 —4 týdnech po vysetí. Na dobře zryté, ale na povrchu spěchované záhony udělají se rýhy asi 10 cm široké a 6-7 cm hluboké, do nichž se rostlinky na 12-15 cm od sebe vysázejí. Na jaře se pak sazenice ob jednu protahají – ač li všecky přezimovaly. Aby holé mrazy přílišně rostliny nepoškodily, pokrývají záhony řídčí chvojí, v nedostatku této potrousí se záhony drchanou slámou; přístup vzduchu však musí být zachován. Pokrývka odstraní se teprve, když nastává trvale mírnější povětrnost. Po odkrytí, když záhonky oschly, vše se náležitě okope, a je-li sucho, se dle potřeby zalévá. Pro pozdní podzim vyseje se semeno některého pozdního druhu na začátku září na polostinné studené pařeniště pod okna, která se za svitu slunce dobře přistíní. Po dosažení třetího listu přesázejí se rostliny na výslunný záhon, proti severním větrům stěnou chráněný, tak aby se pařeništní okno mohlo ku stěně opříti. Po případě nasázejí se sazenice do zcela studeného, sklizeného pařeniště, pod každé salátovité okno asi 40-50 rostlin. Nastanou-li mrazy, musí se pařeniště dobře přikrýti. Takto dostane se hotový salát v listopadu a v prosinci. Zvláštností této kultury je, že po celou dobu vzrůstu nesmí se ku rostlinám čerstvý vzduch připustiti, okna se po celý ten čas nenadzvedují.

K zimnímu rychlení seje se semeno v říjnu a když po třech týdnech rostlinky trochu povyrostly, přepíchají se na studené pařeniště, kdež se jak náleží před mrazy chrání. Asi v polovici prosince připraví se čerstvé, teplé pařeniště, kamž se nanese vrstva země 20 cm silná, tak aby jen 10 cm prostory pod okny zbylo. Pod každé jednotlivé okno nasází se 50-60 rostlin, podél doleniho pažení nechá se však prostor zšíří 15 cm. neosázený, jeť tam mokro a tma, salát by tam nerostl. Jednou týdně se okna pozvednou a vše, co poškozeno, se odstraní. Při větší zimě musí se pařeniště dobře zakrýti, zvláště nenechme nikdy na povrchu sníh roztáti. Kdyby pařeniště dost nehřálo, musí se teplým obkladem hnojným vypomoci. Takto opatřený salát dává sklizeň v lednu a únoru. Pro jarní rychlení seje se salát ku konci prosince nebo na začátku ledna na teplé pařeniště, načež se o měsíc později přesazuje na nově založené, teplé pařeniště. Tato sadba musí se oproti předchozí hojně provětrávati, později se i okna sejímají a jen na noc se pařeniště prkny přikrývá. Salát tento dospěje obyčejně ku konci dubna. Má-li býti odrůda v patřičné dokonalosti udržena, vyžaduje vybírání hlávek na semeno zvláštní pozornosti. Sebemenší odchylka v stavbě nebo ve zbarvení nesmí být trpěna, zvlášť musí se míjet rostliny s málo pevnou hlávkou. Nějakého vlivu plnějšího zprášení dvou odrůd, byť i těsně vedle sebe stály, netřeba se obávati, jen když nebude vzato semeno od odlišných jednotníků.

Účelným výběrem semenic lze vždy postupem času význačné vlastnosti odrůdy zvyšovati. Záhon, na němž se odhodláme semenice ponechati, budiž vždy ve zcela volné poloze a zem budiž spíše těžší než lehká; z takové půdy jest vždy semeno lepší a rostliny z něho docílené dělají tvrdší hlávky. Všeobecně vyznačují se semenice hůlkou a vše méně dobré se vyřeže. Dúležité je též při semenicích k tomu přihlížeti, aby všecky ponechané rostliny současně do květu přišly, předčasně vykvetlé nebo opozděné se rovněž musí vytrhati. Se sklízením semen nesmí se čekati, až všecko semeno uzraje, to první nejlepší bylo by dávno vypadané, proto vytahují se celé semenice, jakmile polovina semen je vyzrálá, ostatní již dojdou. Dozrání pozná se dle bílého chmýří, vyniklého z úborů květních, a jest velmi prospěšno, pakli se hned po uřezání matek vyspělá semena na prostřený šat vyklepají, ostatek pak v otepích k dozrání pod střechu uloží. Štípaný salát, tak jak jej některé panské kuchyně vyžadují, není než na husto setý obyčejný hlávkový salát, který se ale nerozsazuje; jsa navzájem stísněn, nikdy hlávek netvoří. Vyřezává se asi jako špenát a mladé jeho listy dávají nejkřehčí náhradu za salát hlávkový.

Z původního znění Katechismu zelinářství z přelomu 19./20. století, z dob Františka Ferdinanda d’Este

Nové články