Sušení bylin je hned tou nejdůležitější činností, do které bychom se po jejich sběru měli pustit. Dokonce i rostliny mají svojí trvanlivost a ta je obvykle velmi krátká. Jestliže nedojde k usušení bylin, brzy začnou v těle rostliny probíhat rozkladné procesy a to je špatně. V takovém případě by se začalo měnit chemické složení účinných látek a jejich množství by rovněž pomalu klesalo.

Sušení bylin

Sušení bylin je nejčastější způsob jejich konzervování. Samotný obsah vody v sušené droze je velmi nízký, je to obvykle mezi 10-14 %. Dokonce i malá vlhkost však stačí k tomu, aby se rostlina začala rozkládat. U bylin neobsahujících těkavé látky můžeme působit teplotou 60 – 80 °C. Naopak siličné rostliny (máta, heřmánek..) se musí sušit při teplotě nanejvýš 30-40 °C. Pokud by byla teplota vyšší, docházelo k značným ztrátám silic.

Správný postup

Správný postup je při sušení potřeba dodržet. Je jasné, že nasbírané rostliny musíme usušit co nejrychleji, aby nedošlo k znehodnocení účinných látek, přitom však nesmíme překročit určitou optimální teplotu. To, že je droga dokonale usušena, poznáme obvykle podle toho, že se snadno láme. Možná si říkáte, že je usušení byliny jednoduché, ale ne vždy tomu tak je. Je třeba vědět, jak rostliny sušit, aby se nenarušil obsah léčivých látek. Především se léčivé rostliny a z nich zejména ty, které rostly ve stínu, nesmí celou dobu sušit na slunci, protože pak ztrácejí původní zbarvení a značnou část účinných látek. Doporučuje se nechat je na slunci pouze zaschnout a pak je přenést do stínu, kde se sušení dokončí. U řady drog, zejména v jarních a podzimních měsících, se neobejdeme bez použití umělého tepla.

Vhodné prostory po sušení

Prostory používané k sušení musí být bezprašné, čisté a větratelné. Rostliny sušené na půdách je nutno chránit před znečištěním trusem myši a netopýrů. Kozlíkový kořen pak musíme chránit před kočkami a stejně jako některé další silně aromatické drogy (puškvorec) sušit odděleně od ostatních rostlin. Právě tak musíme sušit i jedovaté rostliny. Jelikož se většina prací spojených se sběrem, úpravou a sušením léčivých rostlin, provádí ručně, je třeba (hlavně při práci s jedovatými rostlinami) dodržovat bezpečnostní opatření. Během sušení se tvrdé části rostlin sesychají méně než měkčí, ale jejich zbarvení musí být po usušení podobné původnímu.

Jak poznat dobře usušenou bylinu:

  • Květy jsou na omak tvrdé a lámavé, při lehkém dotyku se rozpadají na jednotlivé části, zbarvení jako v původním stavu, pouze poněkud tmavší.
  • Listy jsou zkroucené, chrastí, jsou lehce drobitelné, zbarvení ve většině případů beze změny, ochlupení na spodní straně je tvrdé a křehké.
  • Nať, listy a květy se snadno drolí a lámou, rostlina již není pružná a láme se.
  • Kořeny a oddenky jsou silně svraskalé, slabé se při ohýbání snadno lámou, silnější se deformují obtížněji nebo se silným prasknutím.
  • Plody jsou silně svraskalé, ztmavlé, při smáčknutí se nespojují a nezbarvují ruce.Semena se mohou lehce vysypávat. Kůra a pupeny se téměř nemění, kůra se lehce láme, pupeny se snadno drobí.