Vodnice (Brassica Rapa rapifera) pěstuje se více na poli než v zahradě, v této pěstují se výhradně jen odrůdy jemné, ranné, hlavně pro panskou tabuli. Na poli pěstuje se výhradně vodnice plochá, kdežto v zahradě pěstují se též odrůdy podlouhlé až mrkvovité. Barva bílá sice u odrůd převládá, jsou ale též odrudy s kořenem šedým, červenavým, žlutým nebo i černým.
Ze všech půd je pro vodnici nejlepší hodně písčitá jilka, která byla v předchozím roce vvhnojena. Pro půdy tužší hodí se lépe odrůdy s kořenem mrkvovitým. Pěstuje-li se vodnice v lehké půdě, zvlášt čerstvě vyhnojené, bývá méně chutná a řidší dužniny; Tím lepší je pro ni chladná a vlhčí poloha.. Doba výsevu řídí se dle toho, kdy vodnici chceme na trh nebo do kuchyně přinésti. Rychlý vývoj připouští, aby byla vždy v zásobě čerstvá mladá vodnice. Nutno zařídit výsev po každých třech týdnech. První výsev dělá se obyčejné na začátku dubna, druhý první dny května a používá se k výsevu takzvané májovky. V takových obdobích pokračuje se až do začátku září, pro tuto dobu odporučuji se ale odrůdy pozdnější. Výsledek setby je však jen ve zcela volné poloze zaručen, neboť v lecjakém zákampí se nikdy nevydaří.
Předčasnému vybíhání do květu, jemuž vodnice je velice náchylna, dá se záléváním částečně předejíti, na dlouho to ale neprospěje. Toto několikeré výminečné zalití je celá péče, již vodnici věnujeme. Semeno seje se vždy rozhozem a počítá se obyčejně 30 gramů na 1 ar; seto buď vždy tak, aby vzešlá vodnice měla dosti plochy k rozložení listů. Kdyby se ukázala setba příliš hustou, musí se přebytené rostliny při pletí vyškubati. Nejlepší míra vzdálenosti jednotlivých rostlin je 15 cm. Vodnice potřebuje od výsevu až do úplného sklizení do 2 měsíců, proto je nutno postarati se bud sadbu předchozí nebo o sadbu dodatečnou, aby záhony nezůstaly na dlouho prázdny. K uschování pro zimu hodí se výhradně vodince z nejpozdnějsílio výsevu koncem srpna neb ze začátku září. Sklizeno musí být vždy dříve než se mrazíky dostaví; listy se odříznou, krček se ale zachová, toliko všeliké zbytky země se očistí. K uschování je nejlepší sklep; je-li suchý musí se kořeny zasypat pískem a občas vodou překropiti. Nejdéle dá se však vodnice zachovati v jámě asi 8o cm hluboké, trochu slamou vystlané, kaluž se kořeny dříve očistěné se zemí navrstvují a na konec zemí a stelivem přikryjí.
Takto vydrží vodnice přes celý duben, často až do nové, zůstávajíc ve skoro nezměněné jakosti. Zvláštní odrůdou vodnice je takzvaná řepa teltovská, ta dá se i ve zcela lehké písčité půdě pěstovati, jeli když táž před tím nebyla oseta některou luštěninou, ovsem neb ječmenem. Na zimu se půda hojně hovězí neb ovčí mrvou vyhnojí a jak možno drobně propracuje. K setí přikročí se v době od půli dubna do půli května, seje se vždy rozhození, při čemž k vůli řidšímu výsevu semeno míchá se s pískem. Po 6-7 týdnech počíná již chrást vadnouti a počne dobývání, listí se odřeže a očistí: k ukládání se ale naprosto nehodí, an již po několika týdnech se zkazí. K uložení pro zimu musí být provedena druhá sadba v první polovin září. Tento druh vodnice má, kořeny žlutavě hnědé s množstvím vlasových kořínků, jich dužnina je mnohem moučnatější s příchutí sladce lahodnou. Jest to místní odrůda, s níž se teprve v posledních létech větší pokusy konají.
