Jak se pěstovalo před 100 lety: Římský salát

Římský salát (Lactuca sativa romana či latifolia) je dobře odlišná odrůda salátu hlávkového, listy téhož jsou ale značně prodloužené a silně žebernaté, též stojí skoro kolmo vzhůru, aniž by však jakoukoli hlávku uzavíraly a musí býti k vůli docílení jemnějšího a chutnějšího chrástu svazovány.

Pěstování sem příslušných obmezeno skoro výhradně na soukromou spotřebu, do trhu se u nás sotva kdy tento salát dostává, širším kruhům spotřebovatelů zůstává neznámý Salát římský nepředčí ani chutí obyčejný salát hlávkový a je to více žádostivost něčeho mimořádného, co k pěstění pobádá. Pěstění téhož se v hlavních rysech s pěstěním salátu hlávkového úplně shoduje. Semeno seje se od dubna až do konce července do svobodné půdy v čtrnáctidenních obdobích. Pro pozdnější sadby volí se záhony v trochu chladnější poloze. Vzdálenost rostlin drží se na 30 cm. Když rostliny plného vývoje dosáhly, tu se za jasného, suchého dne rukou smáčknou a pak dvojmo nebo i trojmo lýkem ovážou. Během 14 dnů je účel tohoto svázání dosažen, vnitřní listy zbělí. Po svázání smí se rostliny jen ku kořenům zalévati. Rostliny z pozdní sadby mohou se v podzimku vyzvednouti a do písku ve sklepě založiti, dají se tak na nějaký čas udržeti.

Z původního znění Katechismu zelinářství z přelomu 19./20. století, z dob Františka Ferdinanda d’Este

Kristýna Brázdová

Psaní je pro mě velkým koníčkem a vášní v jednom. Zdraví a příroda jsou moje nejoblíbenější témata, a proto i často přispívám na tento magazín. Mimo počítač ráda vařím, a tak možná ode mě uvidíte i tipy na něco dobrého na zub. :)

Líbil se vám tento článek? Dejte mu 5 hvězdiček. :)

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna a nebude uložena do žádné marketingové databáze.
Vyžadované informace jsou označeny *.

X