Kapusta pupencová či kapusta růžičková (Brassica oleracea bullata gemmifera) je nepochybně přechodem z kapusty na jarmuz a pochází nejspíše z Belgie. Je to velice jemný druh zeleniny, která k náležitému vývoji vyžaduje čerstvé, na humus bohaté půdy.

Celý poměrně dost vysoký košťál pokrývá se v podzimu nebo v zimě po celé délce množstvím uzavřených jako ořech velkých hlaviček, které co do chuti nejlepší kapustu daleko předčí. Košťál končí listovou kšticí. Rozeznávají se dvě skupiny, a to druhy nízké a druhy vysoké. Výhodou nízkého druhu je, že se tak lehce nevyvrátí, kdežto vysoké druhy jsou ale mnohem vydatnější; kde nejsou tedy tak veliké větry, je vysoký vždy lepší. Kapusta pupencová seje se nejčastěji v druhé polovině dubna, tak aby byly sazenice do konce května k vysázení na venek náležitě vyspělé.

Záhony pro tuto sadbu určené musí být hojně vyhnojené a jak možno ve volné, vzduchu přístupné poloze. Někdy též se sází do řad mezi záhony celeru nebo podle okurek. Vzdálenost sazenic musí obnášeti nejméně 60 cm, větší oddálení je však vždy výhodnější, na se chrást velmi široko rozkládá. V létě se rostliny zalévají a okopávají, aby jich vítr nevyvrátil, se ohrůbkují. Kvůli uspíšení vývoje postranních hlaviček vyštípne se, když košťál dostatečně povyrostl, srdéčko asi se třemi neb čtyřmi listy, aniž by se ostatní nějak poškodily. Za krátko objeví se v úžlabí po všech listech malé hlavičky, jimiž se celý košťál od zdola až nahoru, asi tak koncem září pokryje. V říjnu možno již hlavičky vyřezávati a pokračuje se v tom nejen celý podzim, ale po celou zimu. Vždy odebírají se nejprv největší růžičky, načež ony malé postupně dorůstají.

Předčasné odtrhávání chrástu se nedoporučuje, any pupence příliš se protahují a na jakosti ztrácí. Bývá-li v podzimu deštivo, stává se nezřídka, že se růžičky rozbalují, a tu je nejlépe celé rostliny vydobýti a do jam založiti, při čemž se zem dobře upěchuje, ale nezaleje; naopak zase košťály, na nichž růžice dosud patřičně se nevyvinuly, musí se zalévati. K přezimování jsou jámy lepší než sklep. Jáma vykope se 60 cm do hloubky v šířce 1 m, vyházená zem dá se po stranách; rostliny vyzvednou se i s kořeny a do jámy se založí. Obyčejně počne se s dospělejšími, aby se zase tak pro potřebu mohly bráti. Zem se dobře přišlape a dle potřeby zaleje; tak pokračuje vzrůst nerušeně dále a vývoj růžic je zajištěn. Když zima nastane, zakryjí se jámy prkny a se stran nahází se vybraná dříve zem, na povrch dá se chvoj nebo sláma. Kdykoli nastane povolno, musí se jáma odkrýti. Pro potřebu vybírají se vždy ty nejvyspělejší růžice, čímž druhým se uvolní. Ve sklepě růžice rády vybíhají a žloutnou. Na semenice vybírají se nejpěknější košťály, hustě pevnými růžicemi posázené.

Z původního znění Katechismu zelinářství z přelomu 19./20. století, z dob Františka Ferdinanda d’Este