Černokořen či hadí mord (nebo hadimord) počíná teprve v posledních letech býti zeleninou trhovou. Bylť před tím znám toliko v panských zahradách, a jest to kulturou valně zlepšená forma i u nás po růst na rašelinných a lesních lukách rostoucího druhu. Hlavní podmínkou patřičného zdaru je kypře zpracovaný, v staré síle stojící pozemek. Semena sejí se již koncem března, nejdéle na počátku dubna, rozhozeni nebo do rýh.

Rýhy dělají se 5-6 cm hluboké a 45 cm od sebe vzdálené; semena zahrabou se asi na 2,5 cm do hloubky. Kdyby uhodila větší sucha, musí se záhony dle potřeby zavlažiti. Po 14 dnech bývají semena vyklíčena a nastává důležitá práce protahování — vlastně vyrýpávání — tak aby se docílilo vzdálenosti jedinců na 15 cm. Okopávání a pletí nesmí býti nikdy zameškáno. Byla-li povětrnost příznivá i a kulturní požadavky správně dodrženy, bývají kořeny do zimy dostatečně sesílené, aby se mohly pro kuchyň použíti. Že však málokdy tomu tak bývá, protahuje se vzrůst až do příštího roku, rostliny se i na dále plejí a okopávají, čímž do následujícího podzimu na jakosti i vydatnosti značně získávají.

Výminečně ve druhém, z pravidla ale ve třetím roce přichází černokořen do květu ; komu na získání semene záleží, musí každodenně snadně větrem se rozletující, chmýřím opatřená semena sbírati. Vždy na podzim před zamrznutím půdy vykope se tolik kořenů, mnoho-li jich zapotřebí pro zimní období, a založí se buď do sklepa nebo do jam tak jako u mrkve udáno a přikryjí vrstvou slámy. Další část vyndá se na jaře nebo v létě, případně nechá se až do podzimu. Při dobývání chraňme se kořeny přílišné pochroumati, jelikož výrony mléčné šťávy kořen oslabují a tento záhy pak vadne a ztrácí na chutnosti. Tam, kde šetří pozemkem, seje se semeno v srpnu, načež sklizeň nastává pravidelně v příštím podzimku, a tím ušetří se několik měsíců.

Pěstěním i upotřebením řadí se k hadimordu ovesný kořen (Tragopogon porrifolius), pak sladkokořen (Sium sisarum) a konečně i zlatokořen (Scolymus hispanits). U nás jsou tyto tři kořenoviny známy skoro jen dle jména, jich pěstování obmezeno skoro výhradně na Francii, Spaněly a Itálii. Jsou to vesměs rostliny dvouleté, aspoň teprve v druhém roce k použití dospívají, které se týmž způsobem jako u hadimordu udáno, pěstují a to výsevem do rýh. Všecky vyžadují co nejteplejší polohy a dobré kypré půdy, a v létě důkladného zalévání. Řady dělají se na 15 cm od sebe, rostliny pak osamocují se na 15-20 cm.

Z původního znění Katechismu zelinářství z přelomu 19./20. století, z dob Františka Ferdinanda d’Este