Brukev č i kedluben (Brassiea oleracea eaulorapa nebo gongylodes) vyznačuje se masitou, kulovitou naduřeninou na hoření části košťálu; listy dlouze řapíkaté rozestaveny jsou v kruzích kol řepovité hlavice a na temeně téže v kštici náhloučeny.

Dle vzrůstu a rychlého vývoje rozeznáváme brukve ranné (pražské a vídeňské) a pozdní obrovské. Prvnější jsou ponejvíce bělavé, mají nízký košťál, kulovitou bulvu a málo listů, druhé jsou daleko mohutnější, bulvy váží až přes 5 kg a jsou ponejvíce barvy violkové; dužnina nikdy nedřevnatí. Tyto obrovské brukve pěstují se jen místy a výhradně pro zimu. Obyčejná brukev musí se spotřebovati hned jak dospěje, an bulvy již po 14 dnech svou jemnost a lahodu ztrácí a v dřevnatou hmotu se mění. — Proto doporučuje se síti vždy za 4 týdny novou partii, nikdy ne mnoho najednou. Pro nejčasnější výsev jest nejlepší pražská brukev, má ze všech nejnižší chrást.

Seje se od počátku března na poloteplé pařeniště, buď řídko nebo se musí přepichovat. Ku konci dubna po náležitém utužení sazenic nastává vysazování na záhony. Sází se obyčejně na 30 cm. od sebe. Nadále od dubna do června může se nový výsev každých 14 dnů obnoviti, aby vždy bylo po ruce důstatek čerstvého zboží. Hlavní věcí při pěstění rannějších brukví je, aby sazenice nebyly přestálé — přestárlé — nýbrž jak jen možno mladé a bujné. Zůstanou-li sazenice déle státi, tu po vysázení bud prorůstají, zdřevnatí, nebo zcela zakrní. Poslední výsev dělá se koncem července a za trochu příznivé povětrnosti narůstají do podzimku bulvy velikosti ořechu a mohou se po vyndání pro zimu v pařeništi založiti a slamou přikrýti; vydrží tak velmi dlouho. Poslední sadbu, je-li špatné počasí, lze udělati do pařeniště pod okna. Pozdní polní brukve sejí se v březnu na venek a zavčas se na určené místo vysazují: vzdálenost této sadby je 45-50 cm. Brukev v zásadě požaduje k náležitému vývoji velmi dobrou půdu, která však nemá být čerstvě a silně hnojena; poloha buď vždy teplá, trochu chráněná. Jinak daří se brukvi i ve stínu stromů; nejlepší jest půda v předchozím roce důkladně pohnojená. Lehké půdy je výhodněji hnojiti až před obděláním k sadbě. Nať nebudiž nikdy olamována, tím trpí bulvy velice.

Další péče záleží v častém okopávání a hojném zalévání při trvající suché povětrnosti; zvadne-li brukev, tím spíše zdřevnatí. Pokrytí povrchu půdy přispívá značně ku zjemnění jablíček. Je-li půda chudá, musí se jí občas dávkou tekuté mrvy přispěti. Za deštivého počasí stává se nezřídka, že mnoho jablíček popraská ; tomu nedá se ničím předejíti — jest to následkem nadbytečných šťáv ze země přijatých. — Spozorujeme-li na dolní části košťálu a na kořínkách brukve všelijaké nádorky a znetvořeniny, je to příznak boulovatosti nejnebezpečnější to choroby, a musíme od dalšího používání takových záhonů k sadbě brukve aspoň na dva roky ustati. Brukev béře se velmi zhusta za mezisadbu, zejména mezi pozdní zelí, podél okurkových brázd, nebo se jí lemují záhony špenátu. Krátká doba vzrůstu ranných odrůd — nejvýše 8-9 týdnů připouští několikeré využitkování půdy.

K urychlení používá se méně teplých pařenišť. Sazenice sází se na 25 cm od sebe a dospívají již od dubna. Síti nutno již v lednu, nejpozději v únoru. I později — v březnu — možno ještě pod okna sázeti; sklizeň nastává vždy ještě dříve, než ze sadby venkovské. Manipulaci nutno si vždy tak zaříditi, aby výsev vždy byl proveden o měsíc dříve než vysazování; tolik asi potřebují rostlinky, než dospějí síly, k vysázení žádoucí. Někde též užívá se pro první rychlení sazenic přezimovaných, bývají však do té doby často již přerostlé a po vysázení vybíhají do květu. Jinak shoduje se ranné pěstění s oním, při květáku vedeným, a také se může na spodek k sázení brukve použiti. Vypěstování semenic jest ze všech zelnin při brukvi poměrně nejsnažší. Vybírají se nejpravidelnéjší, prostředně veliká jablíčka a založí se do jam neb ve sklepě, nať se až na 4 neb 5 listů v srdci odřeže. Nutno, aby i druhy nejrannější pro semenice přezimovaly a sejí se zvlášť k tomu účeli v červnu neb červenci. Na jaře koncem března vysází se přezimované semenice na záhony a sice tak hluboko, aby jen polovina jablka nad zem vyčnívala. Do květu nechají se toliko střední výhony vyspěti, postranní se potlačují. Vyrostlý květní stvol přivazuje se k hůlce, aby se vlivem větru neb tíží lusek nezlámal. Zrání pozná se dle bělení lusek a hnědnutí semen.

Vzhledem na krátkost vegetace a snadné pěstění patří brukev mezi nejvýnosnější zeleniny, pro pěstění ve velkém se však naprosto nehodí, a na sklizeň nesnese odkladu. Pro trh váže se obyčejně 6 brukví do otýpek i s natí.

Z původního znění Katechismu zelinářství z přelomu 19./20. století, z dob Františka Ferdinanda d’Este