Hrachor roste ve stinných listnatých lesích, od doubrav až po horní hranici smíšených bučin, zvláště na stanovištích s větším obsahem vápna v půdě. Nejhojněji ve svěžích habrových doubravách a v lesích dubovo-bukových. Přichází ovšem i v kulturních smíšených lesích v oblasti původních bučin a habrových doubrav. Tvoří často souvislé, avšak poměrně řídké porosty v lesích jasano-javorových a v javorových habřinách. Motýlokvětá rostlina s poměrně širokým ekologickým rozpětím, nikdy však neroste na půdách příliš kyselých. Porosty kvetoucí lechy jsou esteticky velmi působivé. Druh eurosibiřský, rozkvétající v dubnu a květnu.

Ve světlých habro-dubových hájích vyhledává s oblibou vápnitý podklad hrachor černý (Lathyrus niger). Odtud proniká na teplé, výhřevné keřnaté stráně, kde se druží k hrachoru jarnímu. Druh evropský, kvetoucí od května do července. V sušších chlumních habrových doubravách a v šípákových hájích roste eurosibiřsko-meridionální hrachor uherský (Lathyrus pannonicus).